Vernisáž i výstava bude zahájena ve 14 hod v sobotu 15. listopadu 2008 v příjemných prostorách galerie DDM„ Bludiště“ v Chodově u Sokolova, ul. Husova 263.

Výstava bude přístupná ve výstavní dny (úterý a čtvrtek), od 15. listopadu 2008 do 4. prosince 2008. Dopoledne od 9 do 12 hodin a odpoledne od 14. do 17 hodin.

Autorka obrazů představovaných na této výstavě Eliška Novotná-Beranová pochází z malebného kraje pod Orlickými horami, kde tvořila celá řada našich význačných umělců a atmosféra zdejší krajiny, vliv profesora kreslení na reálném gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou a obdiv k přestavitelům impresionismu se staly prvotními impulsy při rozhodování o její budoucí umělecké dráze.

Dlouhá životní cesta k dnešní tvůrčí činnosti nebyla zdaleka přímá a procházela mnoha peripetiemi, zvraty, také zklamáními, ale rovněž životním poznáním a uměleckým vyzráváním. Prvním jejím úspěchem bylo přijetí na Akademii výtvarných umění v Praze, kambyla přijata po úspěšných talentových a přijímacích zkouškách, jako jeden z nejmladších uchazečů. Byla zařazena do ateliéru profesora Rady, kde studovala zejména kresbu. Do druhého ročníku byla vybrána do ateliéru profesora Nechleby, kde se plně věnovala portrétu. Práce v obou ateliérech, pod vedením současných význačných malířů, v ní zapustily hluboké kořeny a i po letech je v jejích pracech cítit rukopis získaný pod citlivým vedením obou pedagogů.

Prvým velkým zklamáním byl její předčasný odchod z AVU, vynucený rodinnými poměry a přáním rodičů, kteří byli příliš pragmatičtí na to, aby ocenili talent a umělecké nadání.

Aby vyhověla přání rodičů i jako jistý způsob vzdoru se přihlásila na Vysokou školu zemědělskou, fakultu mechanizační, kterou úspěšně dokončila. Většinu svého života pracovala jako inženýrka a až do odchodu do důchodu, jako pedagožka na ČVUT, kde také dosáhla vědecké hodnosti.

Tím, že se živila jako technik nepřestala soustavně sledovat dění v oblasti výtvarného umění a také nepřerušila svoji vlastní tvůrčí činnost. I přes zátěž v zaměstnání, v rodině při výchově svých dětí a nutném dalším vzdělávání nacházela i čas na stále milované malování, které jí bylo koníčkem, ale i útěchou. Nadále se věnovala kresbě i olejomalbě, rozvíjela vlastní techniku a zkoušela nové technologie výtvarného ztvárnění jak v portrétech, tak v krajinomalbě a různých zátiších. Záměrně se vyhýbala vlivu tzv. moderních směrů, vždy zastávala názor, že autor výtvarného díla musí nejprve zvládnout kompozici, kresbu a vyjádřit nejenom obraz skutečnosti, ale i vzbuzené emoce a potom může teprve experimentovat.

Před sedmnácti lety ukončila dráhu vysokoškolského pedagoga, přestěhovala se natrvalo do západních Čech a znovu se naplno mohla věnovat své lásce a snad i poslání — malování. Zžila se se zdejší přírodou a krajem, znovu začala rozvíjet svůj vlastní způsob ztvárňování krajiny ve vlastním pojetí impresionismu. I když nikdy neopustila techniku olejomalby, vytvořila vlastní styl práce s pastelem jak v zachycení nálad jednotlivých ročních období, tak i vlastním rukopisem zobrazení krajiny či zátiší, ale i portrétu.

Na jejích portrétech je stále patrný výrazný vliv nechlebovské školy, zejména pojetí objektu a zvýraznění cítění modelu. V posledních letech se úspěšně věnovala dětskému portrétu v pastelu, ale i portrétům dospělých v oleji.

Zde nelze opominout obrazy vytvořenémimomísto současného trvalého pobytu, jako je zobrazení jadranského pobřeží, obrazů z dovolené v Beskydech a Jeseníkách. V roce 2004 byla uspořádána souborná výstava k význačnémuživotnímu jubileu autorky v DDM z vybraných pláten, zapůjčených některými majiteli z jejich sbírek, ale i prací současných, jako prezentace a průřez zatímního jejího celoživotního díla.

Téměř pravidelně vystavuje své práce v galerii DDM v Chodově, Kulturním domu na Pile, v galerii DART a v radniční galerii v Ostrově.