Mimořádným zjevem mezi nimi a snad posledním, který důsledně odmítá ´digitál´ a zůstává stoprocentně věrný klasické fotografii, je Stanislav Kožený, který právě dnes, v sobotu 1. března slaví šedesát.

Poprvé se na svět kolem sebe podíval přes hledáček fotoaparátu už jako školák, když dostal od tatínka starý francouzský měchový přístroj DEHEL. První fotografické ´angažmá´ získal na vojně, kde byl zařazen jako plukovní fotograf. Kromě povinných dokumentačních snímků si tehdy fotil i žánrové snímky, přírodu, portréty vojáků.

Po vojně pracoval nejprve na dráze jako výpravčí a později jedenáct let v Karlovarském muzeu, profesionálním fotografem se stal v roce 1990.

To už byl ovšem uznávaný jako jeden z nejlepších českých fotografů jazzu. „To mě skutečně bavilo, miloval jsem atmosféru jazzových koncertů a festivalů a pokoušel jsem se tu hudbu zachytit a vyjádřit obrazem,“ vyznává se ze své první velké fotografické lásky Stanislav Kožený.

Potom, co přešel ´na volnou nohu´, vystudoval Institut výtvarné fotografie v Opavě, svůj fotografický obzor rozšířil o řadu dalších témat a položil základy několika neustále se rozrůstajících souborů. Už řadu let tak ´mapuje´ krajinu Lubenecka a paralelně s ní i neustále se proměňující okolí Chodova. Stejný zájem jako volné krajině věnuje dlouhodobě i městskému prostředí a architektuře Karlových Varů a z projektů posledních let veřejnost snad nejvíce zaujaly Koženého „Rybáře 2 a 1/2“, kde se na souboru sta snímků úspěšně pokusil zachytit proměny této karlovarské čtvrti v průběhu dvou a půl let.

Pozoruhodný je i dodnes neuzavřený soubor portrétů osobností Karlovarska, který sklidil úspěch veřejnosti na výstavě v chebské Galerii G4 v roce 1996.

Karlovarskou veřejnost pak autor v roce 2002 překvapil v klubu Paderewski souborem abstraktních komponovaných snímků nazvaným „Medium fotografie“.

Na otázku, která se šedesátníkům k jejich jubileu pokládá asi nejčastěji, nehledá Stanislav Kožený odpověď nijak dlouho: „Jaké mám plány? Fotit dál, dokud to půjde. Rád bych udělal něco nového, cítím jakýsi ´hlad po krajině´, ale nerad bych to nějak rozebíral.“

A jak se bude ta dnešní šedesátka slavit? „Nejsem právě typ na slavení a navíc mám dost práce s přípravou výstavy, kterou mám mít v říjnu v chebské G4,“ prozrazuje autor, který má věru z čeho vybírat – v archivu má kolem sedmi tisíc negativů a dobře metrák hotových snímků.