Výročí oslaví nejdečtí ochotníci dnes od 19 hodin v místním kulturním domě hrou Miroslava Horníčka Tři Alberti a slečna Matylda.

Podle režiséra Karla Uzla divadelní soubor, ve kterém začínal i populární herec Petr Rychlý, pracuje stále naplno i po tolika letech existence.

Dnes večer budete v Kulturním domě Nejdek slavit jubileum Horníčkovou úsměvnou komedií. Proč padla volba právě na tuto hru?
Je to v podstatě náhoda. Oslavu výročí už jsme plánovali před dvěma lety, ale kvůli pracovní zaneprázdněnosti členů a také problémům s termíny jsme se k této oslavě dostali až letos. A právě v tomto roce je to devadesát let od narození pana Horníčka a zároveň pět let od jeho úmrtí. Proto nám to připadalo jako dobrý nápad použít jeho hru. Navíc jsme ji už hráli před třiceti lety, takže je to určitý návrat do minulosti souboru.

Jak dlouho jste hru zkoušeli?
Zkoušky zabraly zhruba sedm měsíců. Nebyly ale pravidelné kvůli dalším aktivitám členů souboru. Letos bychom ale chtěli nacvičit ještě jednu novou hru. Soubor začíná být opět velmi aktivní.

Plánujete k jubileu souboru Jirásek vydat například nějakou kroniku?
Rozhodně by to nebylo marné. Podobná publikace vyšla ke třiceti letům Jirásku v roce 1976. Byly tam seznamy představení, informace o hercích a podobné zajímavosti. Pokud bychom na další pokračování sehnali finance, bylo by to určitě zajímavé.

Vy osobně jste v Jirásku působil jako herec a nyní jste režisér. Proč jste změnil roli v souboru?
Působila tady řada vynikajících režisérů, ale ti postupně odcházeli. Nakonec jsme byli bez režiséra a protože jsem na tuto činnost měl licenci a nechtěli jsme, aby se soubor zastavil, tak jsem to zkusil. Herectví mi ale někdy chybí. Bohužel skloubit herectví a režírování dost dobře nejde. Hrajícímu režisérovi totiž chybí potřebný odstup.

Jaký je zájem publika o vaše představení? Chodí dost lidí?
Musím říct, že publikum na naše představení chodí. Po vystoupení se nám stává, že dost diváků přichází i s nabídkou, že by s námi chtěli hrát. Jirásek je vlastně taková divadelní rodina a tak to chápou i diváci. Proto si myslím, že je představení baví.

Co vás vlastně na ochotnickém divadle baví? Určitě to není cesta k velkým penězům.
O peníze rozhodně nejde. Rádi bavíme lidi a také si člověk odpočine od každodenních starostí. A to je krása.