Jednou z někdejších dětských hvězd, které navštívily ostrovský festival Oty Hofmana byl i Jan Antonín Duchoslav, představitel rebela Vikiho ve filmu Sněženky a machři.

Jak vás ovlivnila popularita?
Hodně mi zasáhla do soukromí. A taky se mnou pořádně zacloumala. Když se točily Sněženky, byl jsem sedmnáctileté pubertální střevo. Na druhou stranu jsem díky této roli zůstal u filmu dodnes. Těžko říci, jestli bych se k tomu řemeslu jinak propracoval.

Máte hodně pracovních nabídek?
Nemohu říci, že by se hrnuly jako na běžícím pásu, ale to, že přišla nabídka stát se členem Divadla Radka Brzobohatého, je nesmírně krásné.

Máte blízko k postavě Vikiho?
Fyzicky určitě. S Vikim mě spojuje i záliba v lyžování, kterým jsem se dokonce nějakou dobu živil. Stejně jako Viki jsem taky nikdy nešel s proudem. Nebyl jsem apriori rebelem, ale nikdy jsem si nedal nic líbit. Byl jsem tedy spíše rebelem shodou okolností.

Zůstal jste jím dodnes?

Naučil jsem se být diplomatičtější. Stále ale říkám do očí i nepříjemné věci, než abych je troubil někde za rohem. To s sebou občas nese pěkné rány.

V čem si myslíte, že tkvěl komerční úspěch Sněženek a machrů?

Byla to celá řada šťastných okolností. Příběh není sám o sobě bůh ví jaký, ale režiséru Karlu Smyczkovi se podařilo vybrat skvělé obsazení. A pak: cenzorům jaksi uniklo, že ve filmu není s výjimkou oslovení „soudruhu, soudružko“ žádná ideologie.

Po letech jste se vrátil „pod křídla“ Radka Brzobohatého, který ve filmu hrál učitele. Jaké to je?
Perfektní. Pan Brzobohatý měl tehdy k nám až otcovský vztah zkušeného herce, který se dostal před kameru s naprostýma uchama. Většina z nás dětí byla totiž absolutními amatéry.