V koncertní síni Antonína Dvořáka zazní Malá noční hudba Wolfganga Amadea Mozarta, Symfonie č. 73 D dur „La chasse“ Josepha Haydna a Čtvero ročních dob, op. 8 Antonia Vivaldiho. Na housle zahraje koncertní mistr Vladislav Liněckij, absolvent Gněsinova institutu v Moskvě. Diriguje Martin Peschík.

Sedmnácté a osmnácté století bylo obdobím, které se v hudbě ubíralo nejen k povznesení a rozkvětu opery, ale i k větší rozmanitosti instrumentálních forem. Velký podíl na tom mělo zvukové zdokonalování hudebních nástrojů a jejich výrobci - rody Amatiů, Guarneriů a Stradivariů, jejichž nástroje dodnes uchvacují interprety i posluchače.

Antonio Vivaldi (1675–1741) byl synem houslisty z kůru sv. Marka v Benátkách. Záhy odešel do Německa, ale vrátil se do Benátek, kde se stal zprvu koncertním mistrem a sbormistrem v dívčím sirotčinci. Napsal 28 oper, kantáty, moteta, řadu komorních a orchestrálních děl. Housle byly nejvlastnějším nástrojem italského mistra. Jeho slávu a popularitu nešířila jen vysoká úroveň interpretace vlastních skladeb, ale také všechny technické novoty a zvláštnosti. Svým skladbám dával originální názvy, jako například Neklid, Podezření, Odpočinek, Noc, Spánek. Nejslavnější z těchto skladeb soustředil do sbírky 12 koncertů. Obdivovanými a publikem vyhledávanými se staly zejména první čtyři, nazvané Čtvero ročních dob. Je to vlastně oslava přírody a života lidí v ní.

Od Vivaldiho, jen o pár desítek let později, přišla doba vrcholu klasicismu a s ní život a dílo Josepha Haydna a Wolfganga Amadea Mozarta. Feudální panstvo 18. století v nádheře a přepychu, jimiž se obklopovalo, vyhradilo hodně místa a času zábavě a kulturním požitkům. Barokní paláce, zámky i chrámy se tak staly stánky hudebního umění. Za vznik mnoha drobných skladeb můžeme děkovat náhodě, která byla způsobena objednávkou. Serenády a divertimenta byly vyhledávaným číslem pro večerní, nebo dokonce noční koncerty, jež za letního času zaznívaly v nádherných zahradách.

Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791) vytvořil v tomto oboru malých rokokových hudebních forem nesmrtelná díla. Nejpopulárnější z nich – Malá noční hudba – vznikla v srpnu 1787, jen několik týdnů před Mozartovým památným odjezdem do Prahy. Ač přicházel čas jeho vrcholného zrání, kmitla se Malá noční hudba, rozkošná a nenáročná skladba na nebi Mozartova génia, jako drobná epizodka. Ve Vídni v některém z půvabných letohrádků zazněla na sklonku srpna 1787 Malá noční hudba poprvé.

Za padesát let své skladatelské činnosti napsal Joseph Haydn (1732–1809) více než sto symfonií. V sedmdesátých letech 18. století se setkává s významnými dramatickými díly, zejména Shakespearovými, a k mnohým komponuje hudbu. V roce 1780 komponoval operu La fedelta premianta (Odměněná věrnost). Ke třetímu dějství napsal předehru, která znázorňovala hon lovců. O rok později přikomponoval k předehře ještě tři části a vznikla symfonie nazývaná „La chasse“, Lovecká. Ve finále poslední věty, kdy zazní fanfára rohů a hobojů, můžeme sledovat celou loveckou epizodu. Plížící se kroky, stupňované pasáže, až po ustrnutí. Jako by dopadla rána na štvané zvíře. V závěru se rozjásá vstupní melodie, radostně a živelně znějí lovecké motivy.

(aj)