K výstavě, připravené k letošnímu padesátému výročí ostrovské galerie – Letohrádku, vedlo trojí směřování autorova života. Poslání učitele splňoval s největším zaujetím a neustálým odborným zdokonalováním, vycházejícím z hlubokého vztahu k výtvarnému umění.

Na tyto předpoklady navázala i snaha pěstovat tento vztah nejen u svých žáků, ale současně i u obyvatel rostoucího „mladého města“ Ostrova prostřednictvím pravidelného kontaktu s originály výtvarných děl. Spolu s dalšími ostrovskými pedagogy zakládal a po dva roky vedl provoz tehdejší Městské galerie (1961-1963).

Zůstal i později členem její výtvarné rady a průvodcem školních exkurzí. Třetím, a to celoživotním údělem Jiřího Zavorala byla naléhavá potřeba vlastního výtvarného projevu. Maloval, kreslil, fotografoval, vyřezával – a rád a často rozdával.

Jiří Zavoral
narozen 16.4. 1929 v Poličce
absolvent Státního učitelského ústavu v Plzni a Vyšší pedagogické školy v Karlových Varech
učil na venkovských školách Karlovarska (Stanovice, Černava), později v Nejdku
od roku 1958 působil jako učitel výtvarné výchovy pro druhý stupeň na ostrovských základních školách, v gymnáziu a na Pedagogické škole v Karlových Varech
zemřel 4.1.2010 v Ostrově

Také vzhledem k autorově přehledu v oblasti výtvarného umění měl jeho malířský a kresebný výraz více podob – od realistické přes poetickou stylizaci až po kompozici abstraktní, tu - mimo jiné - také na hudební témata. Nejvlastnější a z nejhlubšího souladu s autorovou životní pravdou vycházející jsou nepochybně první dva projevy. Z krajiny, kterou denně procházel a která se před ním proměňovala ve střídání ročních dob, z každodenního setkávání se zvířaty a věcmi vyzařuje neustávající obdiv ke všemu živému i neživému kolem sebe. Také laskavá příchylnost k nejobyčejnějším předmětům, které autor povyšuje z pouhých služebníků na přátele a souputníky, ozvláštněné vzpomínkou, náladou, citovým vztahem.
Zdánlivě malý tematický okruh, každodenní cesta z Ostrova přes údolí Borku a pastviny se stády krav do Květnové a do intimity starého domu, byla nevysýchajícím pramenem zážitků a tvůrčích podnětů, které se staly přesvědčivým a působivým sdělením, stejně jako vzpomínky na rodnou Českomoravskou vysočinu.

Se stejným zalíbením tvořil Jiří Zavoral ze dřeva. Rozeznával jeho přirozenou podstatu, respektoval strukturu materiálu a své řezby z něj doslova nechával vyrůstat. Veliká škoda, že většina z nich padla za oběť vloupání, a to v samém závěru autorovy tvorby.
Jiří Zavoral předával své zkušenosti i své zaujetí nejen svým žákům, ale také dalším „malířům pro radost“, kteří v Ostrově dodnes nepřestali působit. V tomto městě zanechal mnoho blahodárných stop.

Zdeňka Čepeláková