Mezinárodní pěvecká soutěž A. Dvořáka v K. Varech slaví jubilejní 50. ročník

Karlovy Vary - Karlovy Vary se staly v posledních desetiletích Mekkou pěvectví. Je to zjištění, které nás nepřekvapí, když si uvědomíme skutečnost, že se zde koná již po padesáté Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka. Ta zde začíná právě dnes.

Vznik soutěže mohl být před půlstoletím pro mnohé pozorovatele překvapením, neboť v lázeňském městě bylo a dodnes je pouze několik tříd sólového zpěvu v základních uměleckých školách a několik sborů, většinou školní mládeže, nebo pěveckých sdružení. Vznik Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka však navázal na dávnou hudební a pěveckou tradici našeho nejznámějšího lázeňského města.

V tomto vzpomínání bych rád připomněl období od 17. století do konce 19. století, kdy jsme se mohli s pěveckým koncertováním a operním uměním v Karlových Varech setkat. Konec 19. století proto, že v tomto čase bylo otevřeno nové karlovarské divadlo a divadelní život se včetně operních produkcí stal trvalou, často profesionální součástí karlovarského společenského života.

Jaké jsou tedy začátky budoucích operních představení? Nejdříve to nebyla opera jako útvar, ale různé divadelní férie s hudbou a zpěvy. Podle historických pramenů již v 17. století přijížděly do Karlových Varů kočovné společnosti herců, tanečníků a pěvců. Nechyběla ani již v té době populární italská commedia dell´arte.

Po období hereckých společností s různou uměleckou hodnotou a úrovní přišlo století osmnácté a s ním první divadelní scéna v Karlových Varech. Historiky je nazývaná „chrámem múz". Byla vybudovaná z prken, rákosí a malty a stála za tehdejším Českým sálem v místech, kde později vyrostl Grandhotel Pupp. A protože už v tehdejší době byly Karlovy Vary místem, kam přijíždělo mnoho hostů z různých zemí a států, není divu, že populárními se stala představení plná hudby, tance a zpěvu.

V repertoáru divadla se objevila operní představení, kterým rozuměli všichni bez rozdílu jazyka a národnosti. Prvními interprety byli členové společnosti impresária a pěvce Antonia Denziho, která uvedla italské opery Armidu A. Biondiho, ale i díla St. Andrea Fioreho a Antonia Vivaldiho.

Další představení obstarala společnost impresária Giuseppa Bustelliho se skvělými pěvci, basistou Pasqualem Bondinim (pozdějším ředitelem Thunovského divadla v Praze v letech 1779-1788), tenoristou Quardassonim a sopranistkou Zannini. Další éra staggion společností A. Hofmanna a J. Bruniana skončila v roce 1787, kdy při jednom z představení se dřevěné divadlo zřítilo.

Tragédie dala podnět ke stavbě nové divadelní budovy v místě, kde stojí divadlo dnes. Iniciátorem se stal významný karlovarský balneolog dr. David Becher, po kterém divadlo neslo název. Bylo slavnostně otevřeno v roce 1788 Mozartovou Figarovou svatbou, necelý rok po její pražské premiéře. Tato scéna za sto let svého trvání neměla nikdy stálý divadelní soubor. Byla pronajímána divadelním společnostem. Byly to zejména soubory impresáriů Lutze, Schantrocha, Schantrochové Cunoa a Bachmanna.

Ve snaze o úspěch u publika byly na repertoáru většinou veselé taškařice s nízkou uměleckou úrovní. Přesto bylo v tomto století trvání Becherova divadla uvedeno mnoho operních představení. Mezi čtyřiceti uvedenými představeními byly např. opery W. A. Mozarta Únos ze serailu, Kouzelná flétna, Don Juan a Titus, Rossiniho Lazebník sevillský a Vilém Tell, Belliniho Norma a Náměsíčná, Verdiho Trubadúr, opery A. Ch. Adama a F. Flotowa.

Po dalších sto letech se chystalo město postavit nové, modernější divadlo. V té době, v osmdesátých letech 19. století, postihly požáry řadu divadelních budov v Evropě. Mj. pražské Národní divadlo v roce 1881, v tomtéž roce divadlo ve Vídni a v roce 1883 také to karlovarské. Požár rozhodnutí o stavbě nového divadla urychlil. Byla postavena budova divadla, jak ho známe dodnes, podle návrhů vídeňských architektů Fellnera a Helmera a dne 15. května 1886 byla slavnostně otevřena opět Mozartovou Figarovou svatbou.

Napsali o soutěži…

PhDr. Milan Uhde, jako předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, ve zdravici pro 30. ročník soutěže:

„…Patřím k obdivovatelům a vyznavačům kouzla, které znamená lidský hlas. Velikán české moderní hudby Leoš Janáček mě naučil slyšet hudbu v obyčejné všední větě a číst ji jako záznam toho, co se děje v nitru mluvčího. Vokální hudba je vrcholná kultivace takového záznamu, krajní a zároveň vrcholná příležitost podat svědectví o sobě, o skladateli a hledat srozumění s těmi, kdo naslouchají.

Ještě závratnější kouzlo je podle mě skryto v mladém hlase. Tajemství, které obestírá každý umělecký výkon, provází sice i zralý zpěv, ale zralost je přítomná, kdežto mladý hlas je zároveň podnětem k velkému očekávání toho, co teprve přijde…"

Václav Klaus, jako předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, ve zdravici pro 35. ročník soutěže:

„…Nevím, jestli se najde v naší zemi umělec, který byl natolik světový a současně natolik český, jako byl Antonín Dvořák. Svými kořeny jednoznačně vycházel z české hudební tradice, z české zpěvnosti, z typicky českého vnímání poetiky a krásna. Zároveň byl schopen velmi originálním způsobem zhodnotit inspiraci světovou soudobou kulturou a světovou civilizací vůbec. Od puristických tradicionalistů si za to vysloužil nepochopení a odsudky, od bezhlavých plagiátorů módních zahraničních vln zase výčitky z konzervatismu. I to je důkazem, že pravdu neměli ti ani ti a že Antonín Dvořák v sobě spojoval oba zdánlivé protipóly způsobem, který nás okouzluje dodnes.

Proto jsem rád, že se mladí pěvci od nás i ze zahraničí scházejí každý rok právě pod jménem tohoto našeho génia. Přesně ono jemné spojení původnosti a novosti, zakotvenosti i otevřenosti je to, co dnešní doba vyžaduje od mladé generace, a to nejen té umělecké…

Pavel Dostál, jako ministr kultury České republiky, ve zdravici pro 35. ročník soutěže:

„…Tradice českého zpěvu, ať už sborového nebo sólového, patří k samotným základům novodobé české hudby. Velmi důležitá je proto péče o mladé talenty, jejíž významnou součástí jsou také mezinárodní interpretační soutěže…"

Miloš Zeman, prezident České republiky, ve zdravici pro 49. ročník soutěže:

„…Domnívám se, že klasická hudba je v současné době mezi mladou generací zastíněna rozsáhlou a vlastně už nepřehlednou popovou produkcí, která se šíří především pomocí moderních technologií.

Za takové situace výrazně stoupá význam soutěže mladých pěvců. Svým vrstevníkům mohou klasickou hudbu přiblížit mnohem snadněji, jsou skutečným příkladem. V této velké odpovědnosti mají mladí pěvci mé veškeré sympatie. Všem účinkujícím proto děkuji, že se rozhodli se této soutěže zúčastnit a předvést zde své umění. Vítězem je každý z vás, kdo dokáže lidem přiblížit operu a klasické písně nejen svým zpěvem, ale i svým srdcem."

PROGRAM 50. ROČNÍKU SOUTĚŽE

13. 11. ALŽBĚTINY LÁZNĚ 10:00 16:00

Prolog soutěže 2. ročník soutěže OPERNÍ NADĚJE

13. 11. 2015 Hotel KRIVÁŇ 19.30

Zahájení 50. MPSAD a rozlosování kategorií JUNIOR a OPERA

Vyhlášení výsledků soutěže OPERNÍ NADĚJE

14. 11. 2015 ALŽBĚTINY LÁZNĚ 9:30 18:30

I. kolo kategorie JUNIOR

15. 11. ALŽBĚTINY LÁZNĚ 9:30 18:30

I. kolo kategorie OPERA

16. 11. ALŽBĚTINY LÁZNĚ 13:00 18:30

II. kolo kategorie JUNIOR