V souvislosti s Karlovarským symfonickým orchestrem se v posledních měsících nemluvilo o hudbě a koncertech, ale spíše o hádkách, sporech a nespokojenosti. Po komunálních volbách odvolalo nové vedení karlovarského magistrátu z funkce ředitele Zdeňka Vikora, protože se domnívalo, že funkci manažersky nezvládl. Řízením byl pověřen koncertní mistr Šimon Kaňka, který neskrývá, že by chtěl ve vedení orchestru pokračovat i po výběrovém řízení, do kterého se prý rozhodně přihlásí.

Karlovarský symfonický orchestr nezažíval v období před volbami zrovna klid na tvorbu a zkoušení. Protestovali jste proti řediteli Vikorovi, konala se i demonstrace a celkově to působilo, že je to s orchestrem velmi na hraně. Jak byste toto období jako koncertní mistr popsal?
Musím potvrdit, že situace rozhodně nebyla ideální, ale to už zhruba od podzimu roku 2009, kdy začínalo být jasné, že s orchestrem to nevypadá úplně ideálně. Snížil se nám rozpočet a také pomalu začaly zaznívat informace o výběrovém řízení na ředitele, který by nahradil Aloise Ježka. Poté tedy skutečně konkurz byl, já jsem se do něj také přihlásil, ale město nakonec zvolilo Zdeňka Vikora, i když evidentně neměl to nejlepší hodnocení z účastníků výběrového řízení.
Poté začalo nejhorší období, které jsem zatím v KSO zažil. Myslím, že ředitel Vikor byl vybrán jen čistě z politických důvodů, aby orchestr poškodil.

Poté se změnilo vedení na radnici a ředitel Vikor skončil. Nedávno však tvrdil, že udělal neprůstřelné smlouvy, které zajišťují dirigentům i hudebníkům nadstandardní podmínky a také obrovské odstupné, pokud by došlo k organizačním změnám či orchestr přešel na jinou právní formu. Jak se s touto jeho smlouvou vypořádáte? Nepřipadá vám její existence jako danajský dar, který má spíše další budoucnost tělesa zkomplikovat a ochromit možnosti města?
Zrovna před několika dny jsem se vrátil z jednání Asociace symfonických orchestrů a pěveckých sborů České republiky a tam mě velmi překvapilo, jak kolegové z jiných měst osud KSO podrobně sledují. Když jsem vyprávěl například o tom, v jakém stavu jsem orchestr převzal, tak se velmi divili a například takovou smlouvu, jakou uzavřel ředitel Vikor s dirigenty, tedy že je zajistil na čtyři roky dopředu, označili za velmi nadstandardní. V současné době se celou situací zabývá právník a také už jsem o ní jednal s primátorem Petrem Kulhánkem a šéfem odboru kultury magistrátu Marianem Odlevákem. Nechci mluvit nijak ošklivě, ale smlouva je s velkou dávkou kulantnosti poměrně kontroverzní krok ředitele Vikora.

Jak byste popsal atmosféru v orchestru nyní, po vašem pověření jeho řízením? Změnilo se něco?
Řekl bych, že problémy a starosti hudebníky hodně stmelily. KSO nyní podle mě drží pohromadě. Myslím, že tento soubor má zvučné jméno, tradici a hlavně obrovský potenciál. Léta se nic moc nedělo, orchestr spíše nějakou formou přežíval, ale to bych se rád pokusil změnit. Mám připravenou podrobnou koncepci, hrál jsem i v zahraničí a poznal, jak se dělají věci tam, a myslím, že je to možné i v našich podmínkách. Nyní však zatím pouze odklízím škody z minulosti.

Máte koncepci, máte plány, ale může se stát, že z výběrového řízení vzejde jiný ředitel a nebudete mít na tyto kroky čas. Přihlásíte se do něj?
Určitě mám zájem se výběrového řízení zúčastnit. Ostatně už jsem byl i na tom předešlém, ale nakonec město vybralo Zdeňka Vikora, i když skončil v pořadí až za mnou, ale to už je nyní jedno. Nyní však výběrové řízení neřeším, protože je toho skutečně hodně na práci. Až výběrové řízení bude vyhlášeno, tak se přihlásím, řeknu svou koncepci a uvidíme, co dál.
Nechci se někde uměle udržovat a všechno by mělo být transparentní. Myslím, že jsou na radnici konečně lidé, kteří neberou orchestr jako horký brambor na přehazování, ale chápou jeho atraktivitu a potenciál. Velmi rád bych byl nápomocen k tomu, aby se KSO znovu dostal výš a nebyl jen dinosaurem se zásluhami, ale konkurenceschopným a překvapujícím hudebním tělesem se spokojenými posluchači.

To zní sice pěkně, ale obávám se, že podobné věci říká každý nový ředitel. Jak to chcete konkrétně udělat?
Tyto věci jsou skutečně závaznou otázkou, ale v první řadě záleží na magistrátu. Ten nám musí dát jasnou objednávku toho, co od nás očekává. Podle mě má orchestr jasné poslání – reprezentovat město a bavit lázeňské hosty. Já bych si však přál víc – aby KSO šel blíž ke Karlovarákům. Aby veřejnost věděla, že tady orchestr je, má velmi kvalitní a široký repertoár, a aby si třeba ráda přišla naše koncerty poslechnout.
Musíme umět více reagovat, být operativní a zkoušet, co ještě nabídnout. Důležitý je samozřejmě i marketing, který může také přivést další posluchače.
Mám v hlavě i možnosti rodinných koncertů, které by zaujaly celé rodiny, a tím opět navýšily zájem o naši činnost. Zároveň bychom chtěli víc informovat lidi o tom, co všechno děláme, a aby se veřejnost vždy dozvěděla, co právě hrajeme a aktuálně připravujeme a chystáme do budoucna.

Myslím, že se zájmem lidí to není až tak špatné, což dokázala i podpora při vašich protestech. Mohou si však lidé například pořídit alba s nahrávkami orchestru? Máte tyto možnosti, díky zvukovým nosičům soubor prezentovat a díky tomu získávat zajímavé nabídky na koncerty?
To je další problém. Za mého pětiletého působení v orchestru se natáčelo jen jedno CD, a to ještě neprodejné. CD vznikalo v období s šéfdirigentem Jiřím Stárkem. Domnívám se, že by se i tato aktivita měla zvýšit.
Repertoár na to je, muzikanti jsou nabuzení, a pokud bych ve funkci ředitele pokračoval, pak bych určitě udělal maximum pro to, aby si lidé mohli odnést z koncertu či si nějakým způsobem objednat nebo zakoupit naše nahrávky.
Je to samozřejmě důležité i pro propagaci a dojednávání koncertů. Člověk nemůže propagovat KSO s pět nebo deset let starou nahrávkou, která nereprezentuje současný program. No rozhodně je na čem pracovat.

Jak byste tedy charakterizoval současnou situaci?
Stabilizujeme se, hledáme chyby, ale hlavně držíme pohromadě a mám pocit, že se do orchestru vrací demokracie a chuť hrát a tvořit.