Hra je složená z korespondence několika generací českých šlechtičen 16. století. Poetický mnohohlas o věčném ženském údělu naplněném čekáním, nadějí, zklamáním a touhou. Režie představení se ujala Anna Ratajská. „V rolích korespondujících žen uvidíme Janu Trsovou, Elišku Huberovou Malíkovou, Janu Harantovou, Petru Richter Kohutovou, Magdalénu Hniličkovou, Dianu Derahovou, Terezu Fišerovou a Kristýnu Šollovou,“ uvedla vedoucí pobočky Lidická Táňa Pačísková.

Dramaturgie činohry Národního divadla, v jejíž dílně text vznikl, uvádí hru takto: Antonín Přidal objevil v literárním archívu řadu dopisů, které si v 16. století psaly české šlechtičny, osaměle žijící na svých venkovských sídlech a hrádcích, zatímco jejich manželé dobývali svět a honili kariéru na královském dvoře. Tyto dopisy ho inspirovaly k napsání básnické hry o věčném ženském údělu, naplněném čekáním, nadějí a zklamáním, touhou po blízkosti drahého člověka, vůlí přežít, vydržet všechny rány osudu. Drama několika lidských životů je zhuštěno do dopisů, probíhá jak ve snu, v imaginárním prostoru, kterým zní ženský mnohohlas. Vypravuje o životě jako o pouti zasněženou krajinou: v mládí se člověk radostně do ní rozběhne, jak stárne, tak tím dál víc zapadá do sněhu, jeho kroky jsou čím dál naléhavější… Z lidské samoty zní naléhavý hlas: přijeďte, napište, nezapomeňte.“

Michaela Němcová