Ta je až do 29. srpna k vidění na půdě ostrovské Staré radnice. „Vystavuji dvanáct soch, které vznikly v posledních třech letech. Nejstarší je rytíř, nejnovější pak Paganini. Toho jsem dokončoval těsně před výstavou,“ říká autor dřevěných skulptur. Přibližně polovina vystavovaných děl pochází ze soukromých sbírek, Jiří Lain si tedy musel vlastní sochy půjčit od jejich majitelů. „Naštěstí s tím nemám problém. Ti, kterým jsem své sochy prodal, mi je ochotně zapůjčili. Mohu ale oslovovat jen ty, kteří bydlí poblíž. Když jsem ale vystavoval v Nejdku, byla tam k vidění i socha, která jinak zdobí byt mého kamaráda v Kansasu. Shodou okolností jel v době konání výstavy do Čech, a já ho poprosil, zda by sochu nemohl vzít s sebou. Vyhověl mi,“ vzpomíná Lain. Výstava láká nejen Ostrováky a obyvatele měst v nejbližším okolí.

Svědčí o tom i zápisy v knize návštěv. Své prakticky pouze pozitivní dojmy z výstavy zde už po několika málo dnech zvěčnili hosté z Prahy či jižních Čech. „Těší mě, když se mé sochy líbí,“ hodnotí zájem o výstavu její autor. Na příští už bude k vidění i socha Krysaře, na které Jiří Lain pracuje v těchto dnech. V pořadí třetí výstavu v budově Staré radnice Jiří Lain zlikviduje 30. srpna. Moc času na oddech ale mít nebude. Už v neděli 2. září totiž začíná v Mariánské tradiční řezbářské sympozium. Letos se abertamský řezbář setká s klienty tamního ústavu sociální péče už pošesté. „Líbí se mi nadšení děvčat, která se s chutí pouštějí do řezbařiny,“ říká o této netradiční tradici Lain.

Společnou prací všech účastníků sympozia bude letos socha Pinoccia. „Kvůli tomu jsem si celou tuto pohádku přečetl, abych věděl, jak dřevěného panáčka ztvárnit. Bylo to docela náročné. Jazyk, kterým je pohádka napsaná, i její styl, jsou docela náročné,“ dodává řezbář.