Jak jste se dostal k malování graffiti? A proč jste si jako svůj způsob vyjádření vybral zrovna sprej?

Celkově k malování jsem se dostal asi ve 13 letech, když tady v Čechách rozjel hiphopovou kulturu Chaozz. Poprvé když jsem je uviděl, bylo to v hudebním pořadu Eso. Tehdy když Tereza Pergnerová uvedla song Televize, absolutně jsem si tuhle hudbu a kulturu zamiloval. A graffiti je jeden z elementů hip hopu, který mě dostal nejvíc.

A proč sprej? Sprej je médium, které mi pomohlo posunout se v tvorbě dál. Má to dva důvody, první je, že můžete kreslit obrazy větších rozměrů, a druhý důvod je efekt, který sprej dokáže. Přechod stínu, množství barev, dlouhodobá trvanlivost a přilnavost snad ke všem povrchům pasuje sprej do popředí před ostatní. Máte více možností než třeba s pastelkama nebo temperama.

Používáte i jiné výtvarné pomůcky?

Ano, dále kreslím třeba štětcem, fixama a samozřejmě tužkou. Tou kreslí, nebo na ní začínal asi každý umělec. Baví mě hodně kombinovat a využívat efekty, které uděláte jenom sprejem, a pak efekty, které vám udělá jenom štětec. Všechny styly mají něco do sebe.

Kdy se u vás začalo projevovat výtvarné nadání?

Výtvarné nadání jsem na sobě začal pozorovat tak po dvou až třech letech kreslení. Na základní škole bylo spoustu lepších malířů, ale rozdíl byl v tom, že jsem u toho zůstal.

Máte v rodině někoho dalšího, kdo je výtvarně nadaný?

V rodině nikoho nadaného nemám, myslím si, že u mě jde spíše z 90 % o trénink a zbylých 10 % nadání.

Máte svůj oblíbený výtvarný vzor? Koho? Nebo máte raději jen konkrétní směr?

Dříve, když jsem začínal, jsem měl vzory zejména z německé graffiti scény. Hodně se mi líbil například Daim nebo Can2. Teď se nedá říci, že bych měl nějaký vzor, spíš se snažím dělat svoje věci a mít svůj styl. Koho bych měl ale zmínit, kdo mě teď hodně ovlivnil, je varskej borec Real143, nejen tím, jak kreslí, ale spíše postojem a energií, kterou do graffiti a vůbec malování dává.

Existuje nějaký motiv, který se ve vaší tvorbě opakuje? Něco, co ji propojuje?

Rád kreslím obličeje, oči, lidské části těla, jako jsou třeba ruce, a celé postavy. Snažím se je kreslit v reálných pleťových barvách a do toho používat různé efekty a stíny jiných barevných odstínů. Vždycky mi totiž připadalo, že namalovat obličej, vystihnout jeho rysy a podobu je to nejtěžší, takovej nejvyšší level. Teď už vím, že to tak není. Nedávno jsem dělal v jednom podchodě po delší době piece (písmena) a na můj vkus to nedopadlo vůbec dobře (smích). Vše je o tréninku.

Co děláte, když zrovna netvoříte?

Když nekreslím, tak musím chodit do práce. Momentálně pracuji v bance. Když nepracuji, snažím se co nejvíce kreslit. Je to takovej únik ze všedního života a obrovská relaxace.

Slyšela jsem, že jste svou prací zvelebil podchod v Novém Sedle. Jak jste se k tomu dostal?

Ano, podchod v Novém Sedle jsme udělali s již zmiňovaným Realem143, sám bych ho dělal snad ještě teď (smích). Dostal jsem se k tomu zejména díky jedné zakázce, kterou jsem dělal před rokem. Vlastně od dobře provedené práce a dobrého nápadu majitelů baru ve Varech Špunt a Knoflík, já jsem pak znázornil jejich myšlenku a vymaloval jim bar. Shodou okolností na úřadu města Nové Sedlo pracuje otec jednoho z nich a zrodila se dobrá myšlenka udělat něco pro děti. Změnit podchod, kterého se děti spíše bály, na něco, co se jim bude líbit. Nakonec jsme se dohodli udělat z podchodu mořský svět. Takovým projektům fandím a vždycky je rád podpořím.

A dělal jste už něco podobného i jinde?

Dělal jsem pár klubů v Karlových Varech, v Sokolově, třeba New York burger, šatny v tréninkovém areálu Baníku Sokolov a další projekty v jiných městech.

Máte i jiné hobby, než jsou graffiti?

Na další hobby, kterému bych se mohl více věnovat, mi moc času nezbývá. Baví mě sport, ze sportu mám nejradši fotbal, který jsem dříve hrával. Teď už pouze rekreačně. Další asi po kreslení největší zálibu mám v hudbě, teda poslech hudby. Sám ji nedělám. Hudba je další obrovská relaxace, která mě uklidňuje a ovlivňuje.

Co je vaším dosavadním největším úspěchem?

Asi myšlenka, která se narodila během 49. mezinárodního filmového festivalu ve Varech. Prodával jsem slaměné klobouky, na které jsem kreslil to, co si návštěvníci festivalu přáli. Nejdříve to bylo braný jako suvenýr z festivalu, ale pak se z toho stalo něco víc. Tím, že na klobouk nebo kšiltovku mohu nakreslit cokoliv, obrázek, obličej, písmo, logo, filmové motivy a další nápady, oblíbilo si je stále více lidí. Tím, že nikomu neprodávám nějaké své předem udělané motivy, ale vykresluju myšlenku a přání toho, kdo si čepici objedná, je každá originální a budoucí majitelé mají k ní větší vztah.

Máte nějaké konkrétní plány do budoucna?

Mým plánem do budoucna je věnovat se stále více projektům podobným tomu, co se udělal v Novém Sedle, a stále více se zaměřovat na věci, co mě baví, tak aby mi nezbyl čas a abych nemusel dělat něco jiného. Žít si svůj sen.

Je nějaký váš nesplněný sen, který si plánujete do budoucna splnit?

Chci se podívat do brazilského Rio de Janeira. To město mě fascinuje svojí krásou, kulturou, sluncem, energií a zároveň nebezpečnou atmosférou.