Skauting letos oslavil sto let své existence. I když si toto nadmíru kulaté výročí připomínali členové všech skautských oddílů po celém světě, nejimpozantnější oslavy se odehrály v parku anglického městečka Chebstow. Čtrnáctiletá Bára Vonková byla jediným zástupcem Karlových Varů na tomto ojedinělém setkání, skauty nazývaném „jamboree“. „Česká výprava byla ale docela početná. Do Anglie přijely na tři stovky českých skautů a skautek. Já byla členkou kontingentu Plzeňského kraje. Ten byl nejbližším Karlovarskému, který vyslal početnější výpravu,“ říká skautka. Bára Vonková je už osm let členkou karlovarského oddílu Mikan, což v indiánském jazyce znamená stopař.

Co ji na skautingu přitahuje? „Ta kamarádská atmosféra všude kolem, ta uvolněnost,“ prozrazuje. To se podle jejích zkušeností projevilo i na setkání skautů v Anglii. „Seznámila jsem se tam s celou řadou skvělých lidí. Poznala jsem například skauty z Číny, Spojených států, Francie a dokonce i z afrických zemí,“ vzpomíná Karlovaračka Bára. Jazyková bariéra v Anglii vlastně ani neexistovala. Snad úplně všichni účastníci oslav totiž uměli alespoň trochu anglicky, takže komunikace mezi nimi nevázla. Nejsilnějším zážitkem byl pro Báru okamžik, kdy od organizátorů dostali za úkol obejít alespoň stovku skautů, získat jejich podpis a potřást si s nimi rukou. „To bylo skutečně impozantní,“ vybavuje si účastnice největší oslavy sta let skautingu.

Bářin oddíl o oslavy také nepřišel. „1. srpna za úsvitu stáli všichni jeho členové na nejvyšším vrcholku u našeho tábora, a obnovili si skautský slib,“ popisuje ceremoniál Bára. Ani běžný život skauta však podle jejích slov rozhodně není nudný. „Podnikáme celou řadu výprav za poznáním, často také ve společnosti skautů z jiných oddílů či měst,“ popisuje činnost oddílu jeho členka.