Koncert zahájí skladba Paradox skladatele, hudebníka a herce Ondřeje Brouska (*1981). Jde o další ze skladeb, kdy KSO uvádí na koncertním pódiu vedle odkazu klasiků ryze současnou českou hudbu, uvedenou navíc v premiéře. Autor skladbu napsal před jedenácti lety, kdy vedle skládání scénické hudby a působení ve známé hudební skupině Monkey Business měl za sebou již několik prací pro symfonické těleso. „Paradoxy" se podle autora ve skladbě objevují především v harmonické sféře, kdy je pocit tóninového jádra často narušován, atonalita a zmatek však nezvítězí. V kontrastu s tím volil Brousek záměrně tradiční, i když co možná nejbarevnější instrumentaci. Ve výsledku témata radosti a světla zastiňují temnější a hloubavější tóny, které skladba rovněž obsahuje.

Dále zazní Koncertantní symfonie pro housle a violu Es dur klasicistního hudebního skladatele, klavírního virtuosa a hudebního génia Wolfganga Amadea Mozarta (1756 1791). Koncertantní symfonie, kombinace žánru symfonie a koncertu, se stala běžnou formou v éře klasicismu mezi lety 1750 a 1820. Tato hudební forma se vyznačuje sólovými party jako u koncertu, symfonická složka díla spočívá v tom, že sólisté nejsou tak výrazně v popředí jako u koncertu, ale jsou zřetelnou součástí celého orchestru.

Mozart skladbu napsal v roce 1779, když byl na turné po Evropě. Bližší okolnosti jejího vzniku nejsou známé, stejně jako skutečnost, zda premiéru skladby hrál Mozart sám, nebo ji přednesl některý ze salcburských kolegů houslistů. Violový part byl původně napsán o půl tónu níže a počítal s přeladěním nástroje do „příhodnější" tóniny D dur. Dnes se ovšem part realizuje ve stejné tónině jako part houslí. Koncertantní symfonie Es dur byla vydána až třiadvacet let po svém vzniku a zařadila se k oblíbeným repertoárovým číslům hráčů na smyčcové nástroje.

Vyvrcholením koncertu bude Symfonie č. 3 Es dur „Eroica" Ludwiga van Beethovena (1770 1827), jednoho z největších skladatelů všech dob, který přímo i zprostředkovaně ovlivnil celou Evropu. Hudebně i myšlenkově dalece předstihl svou dobu, proto zůstal dlouho nepochopen, někdy i neuznáván. Jeho velikost dokázaly plně ocenit až pozdější generace. Beethoven je dovršitelem vídeňského klasicismu, který v průběhu svého života rozvinul klasicistní slohové a formové prostředky do svého individuálního hudebního stylu a otevřel tak dveře nové hudební epoše romantismu.

Veřejná premiéra Třetí symfonie se uskutečnila 7. dubna 1805 v Divadle na Vídeňce za Beethovenova řízení, předtím však již počátkem srpna 1804 zazněla na lobkovickém zámku v Jezeří v Čechách za řízení knížecího kapelníka Antonína Vranického. Někteří tehdejší hudební kritici ji považovali za mistrovské dílo, jiní ji považovali za plnou hrubých muzikantských chyb.

Beethoven ji napsal na oslavu Napoleona Bonaparta, v němž spatřoval ideál osvoboditele. V okamžiku, kdy se dozvěděl, že se Napoleon prohlásil císařem, konstatoval, že je stejný jako ostatní, a titulní list zničil. Později symfonii nadepsal „Sinfonia Eroica, composta per festeggiare il sovvenire d'un grand'uom", tj. „Hrdinská symfonie, složená na oslavu památky velkého muže", a věnoval ji jednomu ze svých mecenášů, knížeti Lobkovicovi, v jehož paláci byla poprvé provedena.

Jako sólistky se na koncertě představí houslistka Martina Bačová a violistka Věra Binarová. Martina Bačová patří k nejvýraznějším představitelům mladé umělecké generace. Studovala na Janáčkově konzervatoři v Ostravě a na Pražské konzervatoři. Absolventka Fakulty umění v Ostravě dokončila mistrovská studia u Ivana Ženatého na Hochschule für Musik Carla Marii von Webera v Drážďanech. Vzdělání si dále prohloubila díky stipendiu na Cleveland Encore-School for Strings v USA a dále na řadě mistrovských kurzů sólistů a osobností. Bačová vystupuje na prestižních festivalech v České republice a v zahraničí, spolupracuje s předními orchestry. Koncertuje v mnoha evropských zemích a rovněž v Koreji a USA. Jako první český sólista koncertovala za doprovodu Jeruzalémského symfonického orchestru v rámci 50. ročníku Izraelského festivalu a byla jediným zahraničním interpretem, který se na této významné izraelské jubilejní události podílel. Od roku 2011 je členkou souboru Radka Baboráka Baborák Ensemble.

Věra Binarová patří mezi výrazné osobnosti mladé hudební generace. Po studiu na konzervatoři v Pardubicích pokračovala ve studiu na Akademii múzických umění v Praze, hudební vzdělání si dále rozšířila na vysoké škole ve Vídni, soukromým studiem i na řadě interpretačních kurzů. Během studií působila ve Francii v orchestru Nadace Yehudi Menuhina. Od roku 1994 do roku 2011 byla členkou Talichova komorního orchestru, se kterým koncertovala v mnoha evropských zemích a v Japonsku. Pravidelně s TKO vystupuje dodnes. V letech 1998 2002 byla členkou smyčcového kvarteta JUPITER, pravidelně spolupracovala s komorním souborem Capella Sancta Caecilia. Od roku 2006 pravidelně působí v Salzburské komorní filharmonii, v roce 2007 spoluzaložila kvintet Corde Armoniche. Binarová je vyhledávanou komorní hráčkou, vystupuje rovněž sólově, spolupracuje s předními orchestry a významnými houslisty. Její repertoár zahrnuje všechna stěžejní díla violové literatury i díla soudobých českých skladatelů.

Koncert v Národním domě bude řídit šéfdirigent KSO, skladatel a klavírista Jan Kučera.