Plzeňští herci Martin Stránský s Janem Maléřem rozehrají skvělou partii: Martin Stránský, televizní hvězda a dabérská extratřída v roli arogantního spisovatele Abela Znorka, držitele Nobelovy ceny. Jan Maléř jakožto nesmělý novinář Erik Larsen přijíždějící na opuštěný ostrov udělat rozhovor se samolibým „Mistrem“… To je děj představení s názvem Enigmatické variace.

Martin Stránský s Janem Maléřem zažívají při hře Enigmatické variace na jevišti něco zvláštního.

Tak to zpravidla cítí diváci, kteří tuhle chytrou a lehce záhadnou komedii měli možnost shlédnout. Na jeviště jde o něco víc, než o běžný divadelní večer, atmosféra je elektrizující, napětí mezi herci jde až na hranu, ale v ten moment se ozve smích… Diváci jsou vtahováni magií hry a nevídanou souhrou herců až po závěrečné ovace ve stoje..

Martin Stránský s Janem Maléřem zažívají při hře Enigmatické variace na jevišti něco zvláštního.

Jak byste v krátkosti představil hru Enigmatické variace?
M.S. : Jednoznačně excelentně napsaná, provokující a vlastně i šokující skvělá aktovka pro dva chlapy.

J.M. : Enig.variace máme na repertoáru už 8 let a pořád je plno. Skvěle napsaná hra plná zvratů a překvapivých momentů. A to, že ji s Martinem můžem po čtrnácti letech přátelství hrát spolu dál je pokaždé zážitek jak divadelní, tak osobní.

S inscenací „žijete“ už osm sezon. Co pro vás znamená?
M.S. : Obrovsky příjemně strávená hodina a něco s Honzou, kdy člověk sice ví, jak to dopadne, ale na druhou stranu je to pokaždý překvapení.

J.M. : Pro mě je to vždy vytržení ze zaběhnutého divadelního provozu. Jednotlivé inscenace přicházejí a odcházejí, ale Variace jsou tu už 8 let a doufám, že ještě dlouho budou.
Je hraní pouze ve dvou v takhle až „intimní“ atmosféře pro vás něčím zvláštní?

M.S. : Je to každopádně “očistec“. Není se kam schovat a kdy odpočinout. Ale je to nádhera.

J.M. : S Martinem spolu hrajeme v DJKT skoro patnáct let, máme za sebou spoustu krásných i těžkých rolí. Rozumíme si i v osobním životě, byli jsme spolu na vodě, vylezli na Radhošť, máme za sebou křtiny.. Neumím si představit nikoho jiného, s kým bych to chtěl hrát.

Vyvíjel se divadelní tvar během let a také během času vaše chápání postav?
M.S. : Ani ne, jen bych řekl, že jak spolu stárneme ,tak si víc rozumíme. I Ábel a Erik, i Honza a Martin.

J.M. : Po určitém počtu repríz se text usadil natolik, že se můžeme soustředit jen na sebe a příběh.


Všimli jste si někdy odlišných reakcí publika v jednotlivých místech hry?
M.S. : To je jasný. Každý představení je jiný, i když přijdou někteří diváci třeba i po šestý.

J.M. : Každý divák reaguje jinak, někdo dokáže emoce ventilovat, někdo se tomu brání. Zažil jsem chlapáky, kteří se styděli, že to s nimi pohlo, tak se to snažili přebít trapnými poznámkami a smíchem, ale nezlobím se na ně. Zasáhlo je to víc než čekali a věřím, že o tom pak ještě dlouho přemýšleli..

Zažili jste za tu bezmála stovku repríz nějaké kuriózní momenty, či netradiční ohlasy od lidí?
M.S. : Navazuju na Honzu – to byla celkem nelibá zkušenost ještě z klubu Komorního divadla, kdy dva diváci byli pod vlivem.. Pak jsme zažili na nádvoří zámku Nebílovy chvilkové soupeření s koncertem Odyssey na nedalekém hřišti.. /smích/ Tamtéž jsme ale taky prožili úžasné načasování zámeckých hodin, které se ozvaly naprosto přesně – v místě, kdy by to nevymyslel ani Hitchcock. A do třetice opět Nebílovy a tamní kocour, který byl s námi na jevišti a po výstřelu měl asi hodně zajímavý večer…

Martin Stránský s Janem Maléřem zažívají při hře Enigmatické variace na jevišti něco zvláštního.

J.M. : Jasně, letní Nebílovy, kde jsme hráli hru pro dva ve třech i s kocourem..
Chtěli byste si zahrát nějakou další Schmittovu hru?

M.S. : Jo jo , třeba Morálka je hodně dobrá. Nebo Manželské vraždění a Tektonika citů by určitě stály za hřích.

J.M. : Po premiéře Variací jsem zhlatal dalších sedm her od Schmitta, což je hodně neobvyklé. Četl jsem a četl a nenašel chybu. Moc rád se s tímhle dramatikem opět setkám, i když jsem ho vlastně nikdy neopustil..

A jak myslíte, že příběh těchhle dvou lidí pokračoval?
M.S. : Myslím, že kdybych to řekl, tak prozradíme jak to dopadne!!!

J.M. : Stali se z nich životní přátelé a každé léto jezdí na dovču do Beskyd…/smích/