Autora, jehož jistě není třeba zvlášť představovat, na zdejší výtvarné scéně se pohybuje už dobře půl století a díky své píli a zaujetí pro tvorbu dokáže připravit i několik výstav do roka. Autora, který se dopracoval k nezaměnitelnému výtvarnému výrazu, ale také autora, který velice často dokáže své příznivce a přátele překvapit „něčím novým“.

Tím „novým“, čím překvapuje současná expozice v Imperialu, je především formát jeho prací. Zatímco před pěti lety dokázal dokonale zaplnit Atrium sanatoria Green House (Švýcarského dvora) pouhým tuctem rozměrných pláten, nyní v prostorově podstatně menší Galerii Imperial vystavuje téměř trojnásobek obrázků. Napočítáme jich tu „magických“ třiatřicet a až na tři výjimky jsou všechny jednotného formátu A3. Autor změnil i techniku, místo malby na plátně zvolil kresbu na papír.

Pídit se po příčinách této proměny není třeba, Balšán se jimi nijak netají. Za vším stojí jeho aktuální zdravotní stav po přestálé život ohrožující nemoci a těžké operaci. Bez ohledu na změnu formátu a techniky přitom Balšán zůstává Balšánem, na první pohled rozpoznatelným a s nikým nezaměnitelným. Rukopis i práce s barvou jsou pořád tytéž a ze všeho čiší autorem mnohokrát opakované krédo „Každý den se těším, že budu malovat“.

Co do témat bývá Václav Balšán výtvarnou kritikou nejčastěji řazen mezi krajináře, inspiraci krajinou a přírodou z jeho tvorby ostatně vycítí i laik. Autor sám se ovšem takovému zařazení (i když nijak vehementně) brání, a stejně tak odmítá i hledání nějakých složitých myšlenek ve svém díle. „Jediná myšlenka, která v tom je, je radost z tvorby. Hraju si s barvami a tvary, prostě se tím bavím. Jestli v tom někdo chce vidět něco konkrétního nebo nějakou myšlenku, tak dobře, a jestli cítí jenom tu mojí radost, taky dobře,“ vyznal se před časem a na důkaz svého kréda dnes vystavuje své obrazy bez jakýchkoli názvů.

Výstava kreseb Václava Balšána má název „žít a kreslit…“ a v Galerii Imperial je volně přístupná až do 1. dubna.