V době, kdy je kdejaká pitomost oslavována jako kulturní čin století, a společnost se opájí číselnou magií dat, by nemělo zapadnout jedno blížící se výročí. Před 80 lety – a to datum snad už magičtější být nemůže – 29. 9. 1929 byl v Karlových Varech odhalen pomník Ludwiga van Beethovena.

Autorem díla, považovaného za jeden z nejkrásnějších, ne-li vůbec nejkrásnější Beethovenův pomník na světě, byl karlovarský rodák Hugo Uher. Muž nevšedního talentu a tragického osudu.

Mnohostranně nadaný umělec Hugo Uher spatřil světlo světa ve vřídelním městě 1. dubna roku 1882. Svůj talent rozvíjel nejprve na odborné keramické škole v Bechyni, kterou absolvoval v roce 1899, později u známého českého sochaře prof. Suchardy na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, na uměleckých školách v Berlíně a Rudolstadtu a na studijních cestách do Benátek a Říma.

První velkou zakázkou mladého sochaře byl v roce 1906 náhrobek známého hoteliéra Karla Puppa na karlovarském hřbitově a mezi nejvýznamnější tvůrce své doby se zařadil stavbou mauzolea holandského generálního konzula Pohla v severočeské Raspenavě. Kromě monumentálních funerálních děl, pomníků padlým v 1. světové válce a hrobek významných karlovarských rodin vytvořil Hugo Uher i velké množství drobných plastik, medailí a plaket, ale i kreseb a akvarelů. Ve sbírkách Karlovarského muzea a Galerie umění jsou mimo jiných i jeho plastiky se sportovními náměty Bruslař a Sáňkař, za kterou dostal v roce 1909 cenu Spolku německých výtvarných umělců v Čechách, krásná plastika Houslaře stojícího na zeměkouli zdobí náměstíčko v Lubech.

Nejvýznamnějším dílem Hugo Uhera je pomník k poctě Ludwiga van Beethovena, postavený v roce 1929 na levém břehu Teplé v parku mezi Richmondem a Poštovním dvorem na místě, kde za Rakouska stával pomník císaře Františka Josefa. Památníku půlkruhového půdorysu, otevřenému směrem k divákovi monumentálním schodištěm, dominuje na vysokém soklu z petrohradské žuly stojící bronzová socha hudebního génia ve dvojnásobné životní velikosti. Dopředu mírně nakročený Beethoven se zaťatou pravou pěstí a rozevlátými vlasy, jakoby se stavěl na odpor proti větru stejně, jako se živý skladatel ve své době stavěl na odpor všem konvencím a zavedeným klišé.

Dílo dodnes neztratilo svou působnost, přestože se nedochovalo v původním stavu. Po roce 1945 byly z krajních pilířů pomníku odstraněny a zničeny dva alegorické reliéfy. Bronzové ženské akty v životní velikosti, znázorňující blahodárné působení hudby na lásku i útěchu, kterou hudba zmírňuje žal, vadily zřejmě svými německými nápisy. Ostatně namále prý tehdy měl i sám Beethoven, který jen tak tak nenásledoval svého předchůdce na tomto místě Franz Josefa, odstraněného v roce 1925.

Osud, který nakonec Beethovena ušetřil, byl k jeho autorovi nesmírně krutý. Přestože Hugo Uher stál celý život mimo jakékoliv politické dění a žil jen pro své umění a svou rodinu, byl závěr jeho života doslova tragický. Sochař doplatil na to, že se v roce 1923 oženil s Angel Eberhardovou, dcerou ze staré karlovarské rodiny, a co čert nechtěl, sestřenici neblaze proslulého karlovarského knihkupce a v dobách nacistické okupace Československa proklínaného protektora Karla Hermanna Franka. V červnu 1945 byl ve svém bytě v Karlových Varech v rámci honu na Frankovy příbuzné zatčen a po strastiplném pobytu v koncentračním táboře v Nové Roli převezen do věznice na Pankráci, kde v prosinci téhož roku zemřel.