Posledního ledna měl premiéru film Ženy v běhu. Režisér a scenárista filmu Martin Horský se vyjádřil v tom smyslu, že obdivuje, kolik toho ženy v životě zvládnou. Nabízí se otázka, jste v běhu?
Já to, co řekl, vnímám ještě jinak. Jde také o to, kolik toho žena musí zvládnout uvnitř sebe. Těch emocí k tomu všemu, k té výchově dětí, nakupování, uklízení, láskyplné péči, je hodně. Je to běhání nejen kolem domácnosti, ale i starání se o své blízké – děti, manžely, kamarády, kamarádky. To je další část životního běhu žen. O tom, co ženy uvnitř prožívají, je i náš film. Já ještě nemám děti, ale myslím, že pobíhám jak fyzicky, tak psychicky dost.

Kolik jste toho v průběhu natáčení naběhala fyzicky?
Ptáte na kilometry nebo na časy? Něco jsem naběhala, ale rozhodně jsem neabsolvovala žádnou hollywoodskou přípravu, že bych se rok učila běhat. Při natáčení jsme toho ale naběhali docela dost.

Máte vůbec čas na nějaký sport? Váš manžel je velký sportovec…
Ano, je velký sportovec a samozřejmě se mě k tomu snaží dotlačit. Ale my už jsme odmalička byli od rodičů vedení ke sportu. V létě jsme jezdili na kole, v zimě na lyžích, pěší turistika celý rok, takže tyhle základní věci dělám i dál.

Vaše postava Bára ve filmu Ženy v běhu touží po dítěti, její biologické hodiny bijí na poplach. Máte to stejně?
Určitě to nemám stejně jako ta postava, protože ona se nachází v úplně jiných životních okolnostech, ale samozřejmě jsem ve věku, kdy se to dítě tak nějak očekává, takže se to asi blíží i ke mně.

"Valentýnky už nedostávám, jsem už v manželství, takže si nikdo netroufne. Ale, kdyby mi chtěl nějaký čtenář poslat Valentýnku… Ne, radši ne. Šílené fanoušky už jsem také zažila."

V rozhovoru k filmu jste řekla, že romantické komedie, jako je tato, každý z nás potřebuje. Máte jako divák ráda nekomplikované filmy?
Střídá se to v různých obdobích, která se mění v rámci dnů, měsíců, roků a i hodin, takže záleží na tom, v jaké fázi dne jsem a na spoustě dalších okolností, ale já mám ráda od všeho trochu. Třeba včera jsem si pustila asi druhý horor v životě a doufám, že si už žádný třetí nebudu pouštět, protože to je třeba žánr, který opravdu nevyhledávám, který mě děsí, a nepotřebuji ho do svého života. Romantické komedie jsou pro mne určitě frekventovanější a vyhledávanější.

A co vás to napadlo, že jste si pustila horor?
To byl studijní materiál k inscenaci Ibsenových Přízraků, které teď zkoušíme v Dejvickém divadle. Tak jsem si pustila Ti druzí s Nicol Kidmanovou. Nevím, jestli je to v kategorii horor nebo psychothriller, ale tenhle druh filmů, které jsou cíleny na to, aby se divák bál, mi není úplně příjemný.

Nedávno byl svatý Valentýn. Slavíte nějak svátek zamilovaných? Dostáváte Valentýnky?
Valentýnky už nedostávám, jsem už v manželství, takže si nikdo netroufne. Ale, kdyby mi chtěl nějaký čtenář poslat Valentýnku… Ne, radši ne. Šílené fanoušky už jsem také zažila. Za valentýnku považuji to, když se nám ten den s manželem podaří jít aspoň někam na večeři nebo se třeba projít a znovu si říct, že se máme rádi.

Co je pro vás takovou oslavou zamilovanosti?
Asi manželství. Už nejsem tak naivní, abych si myslela, že je to na celý život. Já bych byla samozřejmě ráda, ale nikdo neví, co bude. Ale to, že se člověk rozhodne, že by s tím druhým rád zkusil být celý život. To mi přijde jako největší oslava lásky.

Vdávala jste se v roce 2015. Podle doktora Plzáka už je vztah po třech letech jen práce. Souhlasíte?
Ne, nesouhlasím. Určitě se tvar vztahu mění, ale kdyby v něm nebyla láska, tak už spolu ti lidé nemůžou být. Nebo není dobré být spolu. Nedokážu si představit, že bych žila s někým, ke komu necítím lásku. To nejde. Náš vztah je jiný, než na začátku, ale láska v něm nechybí.

On také zmiňoval tři pilíře šťastného manželství: práce, koníčky a péče o děti. Říkala jste, že děti už se blíží, ale jak jste na tom s těmi ostatními položkami?
Asi nejvíc zanedbávám koníčky. Práci mám ráda, jsem v ní spokojená. Já třeba ráda maluju, ale nemám na to tolik času, kolik bych si přála. A můj koníček je příroda, strašně ráda chodím ven, a máme psa, takže to nás svádí k tomu, abychom chodili na procházky a výlety za Prahu společně. Je příjemné, že na tuhle svou zálibu nejsem sama.