Oficiálně sedmý, ve skutečnosti osmý ročník mezinárodní soutěže pořádal tuto sobotu karlovarský Veteran Car Club Karlovy Vary. „Před osmi lety jsme totiž uspořádali nultý, zkušební ročník. Soutěž se ujala,“ vysvětluje s úsměvem hlavní pořadatel závodu, rovněž člen klubu veteránistů v Karlových Varech, Michal Krul. Jestliže mnozí ze závodníků jeli v otevřených starých vozech či modernějších kabrioletech, nemohli si v sobotu přát lepší počasí. Bylo krásně a nepříliš vedro, takže si jízdu ve svých nablýskaných motorových špercích opravdu dokonale užívali. „Závodníci nabrali na trati v průběhu jízd docela velké zpoždění. Jen těžko říct, proč vlastně.

Možná šlo o drobné technické potíže, možná o neplánovné objížďky či uzavírky. Osobně si ale myslím, že si soutěžící ve skutečnosti opravdu prostě užívali jízdu. Vždyť o tom podobné akce jsou,“ říká znalec starých aut Zdeněk Trnka. Soutěž měla svá přesná pravidla, startovalo se v sobotu ráno z prostranství před hotelem Thermal. Závodily motorky a auta, a to z České republiky a z Německa. Jeli předem připraveným okruhem a opět se vrátili na místo startu. Zde se uskutečnila výstava a prohlídka vozů, a potom už začala druhá etapa soutěže. „Veteránisti jsou nadšenci. Jsou to lidé, kteří už za doby hluboké totality byli ochotni všemožně shánět náhradní díly na stará auta, která dávali dohromady podle původních konstrukcí. Mnozí z nich tomu věnují veškerý volný čas a také hodně peněz.

Podstatný ale je hlavně ten čas, strávený v garážích a v dílnách,“ objasňuje Michal Krul. I pro laika, který veskrze nerozumí technice, jsou podobné akce potěšením pro oko. Veteránisti svá obnovená, pojízdná auta opečovávají jako své skutečné miláčky, leští je a blýskají do krásy snad ještě větší, než když motory vyjely z výrobních firem. „Veteránská auta, tedy ta už opravená, nejsou levná. Jejich cena závisí mimo jiné na počtu kusů aut, která byla vůbec vyrobena, na roku výroby, na značce a podobně. Proto je asi nejdražším autem na dnešním rallye Bugatti, které vlastní Pražačka Jitka Masojídková. Auto dal dohromady její tatínek a vůz má dneska nesmírnou cenu. Už i proto, že u podobných aut jde o jedinečné originály nebo o vozy vyrobené v absolutně omezeném množství.

V tomto autě jezdila i naše slavná závodnice Eliška Junková,“ pokračuje v zajímavém povídání o starých autech a také starých časech Zdeněk Trnka. K vytržení diváky přiváděl také nádherný zlatý buick, růžový cadillac s příznačným jménem Elvis a další a další opravdu krásné vozy. Jejich krása spočívala také v tom, že na nich byla zcela jasně vidět obrovská péče a léta práce jejich majitelů. „Nikdy bych své auto neprodal. Nevím, co se stane, až tady už nebudu. Ale chci poprosit rodinu, aby jej raději nabídla do muzea,“ říká jeden z německých účastníků závodu. Aby se dala veteránská auta postavit, jejich majitelé se setkávají po celém světě na speciálních burzách, kde nakupují či prodávají různé náhradní díly a originální součásti vozů, v případě nutnosti i repliky původních částí. „Například bugattka paní Masojídkové má mnohé skutečně originální součásti.

Volant drželi skuteční závodníci, ve skutečné době, auto prostě prošlo dnes už pomalu celými věky, aby bylo opraveno, připraveno a nachystáno na to, aby jej nadšenci obdivovali a majitelé hýčkali,“ dodává Zdeněk Trnka. Veteránisti dodržují tradice. Většina z nich jezdí ve svých autech stylově oblečena. Pobavení vzbudil například v původním mundúru ´navlečený´ policista VB z bývalého režimu. „Když jsem ho na silnici zahlédl, hrklo ve mně, jestli jsem něco neprovedl,“ smál se jeden z diváků rallye.