Předchozí
1 z 5
Další

Jak jsem se dostal od hraní fotbalu až k trénování? Po zvládnutí devíti tříd základní školy jsem úspěšně složil maturitní zkoušku na Obchodní akademii v Mariánských Lázních. V současné době pracuji na příjmu zboží v jedné nejmenované firmě. S fotbalem jsem začínal jako šestiletý kluk v Lubech u Chebu. Tam jsem hrál až do svých devatenácti let, než jsem si stačil přetrhat vazy v koleni. Tím moje hráčská kariéra skončila. Co si budeme povídat, nebyla nijak závratná. Do pozice trenéra jsem se dostal, dá se říct, omylem. Byl to vskutku dobrý omyl, jelikož společná radost, smutek a veškeré emoce, které již neprožívám na hřišti aktivně, mohu prožít alespoň z druhé strany.

S fotbalem jsem začínal jako šestiletý kluk v Lubech u ChebuZdroj: Deník / Redakce

Když to vezmu, tak i k začátkům své fotbalové malé kariéry jsem se dostal zase náhodou. Tenkrát mi o něm řekl spolužák ve škole, který ho již hrál. Jednou jsem se šel podívat na trénink a tato úžasná hra mě zcela pohltila. Od příštího tréninku už jsem byl součástí družstva.

K fotbalu jsem se dostal náhodou díky spolužákovi, který ho hrál. A mě nadchl hned při prvním tréninku.Zdroj: Deník / Redakce

Jelikož jsem se tenkrát sám pasoval do role neoficiálního agenta Dalibora Máchy, který toho času hrál právě za Hvězdu Cheb, poznal jsem jeho spoluhráče Jana Větrovce. V Chebu se měl utvořit od nové sezóny B tým a on mě oslovil, zda bych mu s tím nepomohl. Začínal jsem jako jeho asistent a vedoucí "béčka". Po několika měsících, když se v roli hlavního kouče "áčka" objevil Miroslav Šebesta, začal jsem dělat vedoucího oběma týmům. Po nějaké době měl Jan Větrovec velké pracovní vytížení, tudíž musel opustit židli hlavního trenéra chebské rezervy. Bylo mi nabídnuto, zda bych po něm tým nepřevzal a jelikož mám rád výzvy, šel jsem do toho s plným elánem, odhodláním a vůlí po nějakém úspěchu.

V současné době pracuji na příjmu zboží v jedné nejmenované firmě.Zdroj: Deník / Redakce

Zpočátku, když áčko hrálo pouze na krajské úrovni a béčko na úrovni okresní, tak to bylo jednodušší. Nyní, když první tým hraje divizi a rezerva I. A třídu, je to opravdu složité. Prakticky mám spoustu víkendů v roce absolutně "zabitých", jelikož je náročné například jeden den strávit na zápase v Českých Budějovicích a druhý den vést tým béčka v Ostrově. Takže skloubit to se zaměstnáním je kolikrát nadlidský úkol. Naštěstí je zaměstnavatel benevolentní a když potřebuji odejít dřív, tak to není problém. Nesmím opomenout, že mám naštěstí chápavého kolegu, který mi kvůli fotbalu vychází vstříc a je schopen si se mnou šichty prohodit.

Začínal jsem jako jeho asistent a vedoucí 'béčka'.Zdroj: Deník / Redakce

Určitě bych rád zmínil vítězství v Krajském poháru. Ta neopakovatelná euforie ze zápasu, který otočíte na poslední chvíli, je ve mně dodnes. Ale přeci jen o kousíček výš je pro mě postup s "béčkem" do I. B třídy a následně jako nováček další postup do I. A třídy. Prozatím ale nemám ambice se posouvat dále. Přeci jen jsem v roli trenéra krátce. Ale určitě neříkám, že do budoucna bych se nějakému posunu bránil. Ať v roli asistenta nebo trenéra.

Za velký úspěch považuji  vítězství v Krajském poháru.Zdroj: Deník / Redakce