Včera večer se krátce setkali na letišti v Praze. Markéta Vondroušová se svou rodinou. Nejbližší si udělali přestávku při cestě z víkendu u příbuzných v Jihlavě, tenisová hrdinka hlásila návrat z Tokia. Pak se jejich cesty zase rozešly. Maminka Jindřiška, otčím Tomáš Anderle a sestra Julča pokračovali dál na západ. Pracovní povinnosti nepočkají.

Ty si musí plnit i Markéta. Zůstává v Praze. Čeká ji tiskovka, potom olympijský park. „Jsme na ni moc pyšní,“ tlumočí za celou rodinu maminka Jindřiška Anderlová. Všichni jsou teď rádi, že jejich tenistka všem kritikům, mírně řečeno, zavřela ústa. „Měli by se jí veřejně omluvit,“ dodává Markétina maminka.

Sympatická Vondroušová netrpí hvězdnými manýry, přesto se během sezony setkává s nevraživými reakcemi zejména od sázkařů, kteří ji neváhají osočovat, nebo dokonce jí vyhrožovat přímo na její sociální síti. Před olympiádou se k nim navíc přidali další kritici, včetně „mediálních expertů“. „Dopředu ji všichni odepisovali,“ poukazuje Markétina maminka.

Celé okolí Vondroušové ale označení „turistka“ přijalo s úsměvem za své. „Na to, že tam jela jako turistka na výlet, stříbro dobrý, ne?“ mohli vrátit po finále „kompliment“.

V olympijském parku v Praze se Markéta Vondroušová setká s dalším Sokolovákem, který zde sledoval její zápas o zlato a kterému boj pod pěti kruhy znovu unikl, vzpěračem Kamilem Kučerou. „Jsem rád, že i v Sokolově jsou úspěšní sportovci, a snad se mi taky podaří tu olympijskou smůlu prolomit. Dostat se tam je čest pro každého sportovce,“ říká.

Markétě Vondroušové samozřejmě naplno fandil. „Věřil jsem ve zlato, ale říkal jsem si, ať to bude jakákoliv medaile, je to super úspěch,“ pokyvuje uznale.

Město Sokolov podobně jako při účasti Vondroušové ve finále French Open postavilo na náměstí obří obrazovku. Před tou se sice v parném počasí žádné davy nesešly a televizní stanice, které dorazily, měly s „uděláním“ reportáží pěknou práci. Kdo ale přijít chtěl, přišel. Od města opět velmi sympatická iniciativa. Sokolov si svých významných osobností váží, sport nevyjímaje.

„Fantastický úspěch a skvělá reprezentace nejen České republiky, ale především i našeho města. Jde o tu nejlepší motivaci pro děti ke sportování,“ okomentoval stříbro Vondroušové místostarosta města Jan Picka.

S vedením, v čele se starostkou Renatou Oulehlovou, budou mít příjemné starosti. „S kolegy ve vedení jsme se ještě společně nepotkali, ale určitě se shodneme na tom, že při nejbližší možné příležitosti, a zejména s ohledem na její časové možnosti, Markétu rádi přivítáme na sokolovské radnici, abychom jí osobně pogratulovali, ocenili a především poděkovali za nádhernou reprezentaci našeho města,“ prozradil Picka.

Přímý přenos finálového zápasu Markéty Vondroušové si musel kvůli rodinné oslavě nechat ujít olympionik z Tokia 1964, sokolovský boxer Jaroslav Šlais. „Přes telefon jsme ale pozorovali, jak se to vyvíjí,“ hlásí.

Jinak mu ale samozřejmě cesta mladé tenistky turnajem neunikla. „Sledovali jsme to celou olympiádu. Škoda že to nevyšlo na zlato, chyběl krůček, ale i tak je to obrovský úspěch, hrozně jsme jí to přáli,“ vzkazuje Jaroslav Šlais.

Pro město Sokolov je navíc stříbrná olympijská medaile Markéty Vondroušové historickým počinem.

Vzpěrač Dušan Poliačik, který si dovezl bronz z olympijských her v roce 1980 v Moskvě, sice vzpíral také za Sokolov, ale přece jen to byl rodák ze slovenské Dobroče.

Jeho vzpěračský kolega, legendární Jan Nagy, v Montrealu 1976 zůstal pro změnu těsně pod stupni vítězů. Ve stejném roce si pověsil na krk bronz na zimní olympiádě rodák z Citic a odchovanec Baníku Sokolov, hokejista Erich Kühnhackl, v dresu německé reprezentace. Stříbro ale míří do Sokolova vůbec poprvé, navíc tady žádné „ale“ není. Markéta Vondroušová je prostě pravověrná Sokolovačka.