Odpověď je v jedenadvacátém století prajednoduchá. Samozřejmě že má být Mariánský sloup obnoven. Vždycky je lepší, když něco je, než když to není. To však platilo i v případě Kaplického knihovny. I ta se mohla stát chloubou Prahy nebýt zabedněných a samozvaných ochránců rázovitosti hlavního města a jednoho zpátečnického politika. Máme samozřejmě na mysli Václava Klause, jehož se tehdejší primátor Bém zalekl.

V případě knihovny šlo aspoň o spor věcný. Milovníkům Malostrankých povídek se vskutku mohl zdát pestrobarevná chobotnice pěstí na oko. V případě Mariánského sloupu je váda malichernější. Sloup byl hezký, vkusný, barokní. Na náměstí se hodil. Replika je věrná. Co tedy budí vášně? Prý je to triumfální znak Habsburků, kteří pokořili českou zemi.

Ano, o to se pořád přeme.

Ilustrační foto.
Je rozhodnuto. Mariánský sloup se vrací na Staroměstské náměstí

Do tonzur si vjela i církevní knížata. Kardinál Dominik Duka se nechal vyprovokovat protestantem Pavlem Černým, podle nějž dělá Panna Marie na sloupu „ošklivé věci.“ Arcibiskupa to dohřálo natolik, že místo, aby se svému soupeři malinko vysmál, opustil rozčileně kolbiště.

Pražští politici se řídí většinou svými sympatiemi nebo antipatiemi. Konzervativci jsou spíš pro sloup, liberálové a levičáci sympatizují s žižkovským bohémem Frantou Sauerem, který na počátku listopadu 1918 čacky zavelel ke stržení symbolu nenáviděné monarchie.

Je to tedy trochu jako v tom vtipu o policajtech. Starší požádá mladšího: „Hele, mrkni se, jestli nám bliká majáček.“ Mladší vystrčí hlavu z okna a vece: „Bliká…nebliká…bliká…nebliká…bliká…“

O sloupu se z hlediska politiků dá říci: „Bude…nebude…bude…nebude…“

Sochař Petr Váňa při fotografování pro Deník 16. ledna v Praze.
Mariánský sloup byl ve své době přelomové a geniální dílo, říká autor kopie

Nyní se zase na chvíli zdá, že bude.

Celá věc je absurdní proto, že o stavbě sloupu nemají rozhodovat historici, preláti ani místní politici. Mají o něm rozhodovat Pražané. Jen naprosto nepatrnou část z nich zajímá, co bylo a co nebylo symbolem revoluce a jestli panenka Maria dělá „ty ošklivé věci“. Budou se spíše řídit vkusem a rozumem a budou se ptát, zda sloup se na jejich náměstí hodí.

Ano, na jejich. Staroměstské náměstí nepatří ani místním radním, ani kněžstvu, ani historikům. Patří Pražanům.

Rozumná moderní radnice by jim umožnila hlasovat.

Aby mohli hlasovat, musí sloup vidět. Musí být tedy postaven tam, kde stával.

Pokud se ukáže, že ho Pražané nechtějí na náměstí, nechť je převezen třeba do některého z četných parků či lesoparků.

Kardinál Dominik Duka
Mariánský sloup jako Stalinův pomník? Omluvte se, žádá kardinál primátora