Loajalita a servilita úředníků, doufám že nejen v Karlových Varech, dosáhla vrcholu. Jak dlouho je možné řvát na ustrašeného úředníka, plnícího protichůdná zadání politických lobbistů, když radní Pepa chce prodat firmě A, náměstek Fanda firmě B a tajemník by to chtěl pro sebe. Jak se s tím hernajs utkat? Kam až může dosáhnout dráha pouťové opice na gumě, než zasáhne hybatele do obličeje stejnou razancí, se kterou s opicí mává? Slibně se politikům a zákulisním hráčům zdálo, že dlouho, až z toho někdy naskakovala husí kůže.

Konečně je to tady, po letech opustil magistrát všehoschopný a kvalitní právník a založil soukromou kancelář, na kterou se budou jistě úředníci magistrátu obracet, neboť kdo jiný se vyzná v tom, co bylo za léta minulá napácháno?

A kdo je tam teď? Torzo právního oddělení - mladý praktik a ještě mladší právní teoretik. Dáma prchá. Výsledkem je potřetí obstavený majetek Města Karlovy Vary.

Exekutor se baví, politik fabuluje, občan se diví a úředník má padáka. A není zlatý.

Rozpadající se odbor kultury a již rozložený odbor památkové péče. To je výsledek dlouhodobého úpadku místního magistrátu, místní samosprávy, politické kultury. Zprofanované městské osobnosti jdou dál a když už je opravdu horko, tak se drze cpou do další samosprávy, tentokráte krajské.

Člověku se z té bezmoci chce brečet.

Ale to, co se stalo na magistrátu, není k breku a není to bezmoc, naopak ukázala se neschopnost nejvyššího vedení zastavit exodus znechucených, nedoceněných a vydíraných úředníků, zastavit chaos panující na úřadě. Ukázalo se, že i úředník, klotový rukáv si nenechá líbit vše. Odchází i s rizikem budoucí nezaměstnatelnosti — tu politici umí zařídit znamenitě.

Běžný občan v České republice nadává nejen na politiku, ale i na úředníka, já bych se ho rád zastal. Z vlastní zkušenosti vím, že úředník pracuje z osmdesáti procent na rutinních odborných záležitostech, ve většině případů profesionálně, nedoceněný a vlastně neviditelný. Ve zbylých dvaceti procentech pak realizuje zadání vlivných politiků, která jsou zcela nestandardní, smrdí korupcí, klientelismem a nezákonnými praktikami. Tamje úředník vidět a pokud není schopen skrýt nedostatky a podržet své chlebodárce, tak se na něj snáší hromy blesky a je „spravedlivě odměněn“, tedy vyhozen, nebo zastrašen a chová se, jak již bylo výše zmíněno.

Mohus klidným svědomím říci, že nebýt nekompetentních, nenažraných a nemorálních politiků, tak by se opět úředník stal tím neviditelným tahounem, poctivým pracujícím a sebevědomým člověkem. Noví politici, važte si dobrých úředníků. Bez nich jste, lidově řečeno, namydlení…

Jaroslav Gall, úředník