V pondělním Karlovarském deníku jsem se dočetl v článku „Původní znalec zpochybnil současné odhady lázní“, že prodejní cena Lázní I. neodpovídá představě znalce Otakara Kodla, který již v roce 1992 odhadl cenu nemovitosti na více, než je současný odhad města.

Chtěl bych upozornit, že v roce 1992 byl objekt ještě v provozu, na rozdíl od roku letošního, kdy je objekt již 15 let nevyužíván. Rozhodně proto není ani ve stejném technickém stavu.

Pozastavuji se také nad tím, že pan Kodl takto veřejně napadá práci svých kolegů – odhadců, ale to je věc, kterou spíš řeší Česká komora odhadců majetku a její etický kodex. Koneckonců, odhadní cena není to hlavní – dohoda s městem je taková, že kraj zaplatí pouze 1% ze stanovené kupní ceny plus daň z převodu nemovitosti. Tedy na základě současného odhadu 2 miliony, a na základě cifry pana Kodla 4 miliony.

Výše kupní ceny by patrně byla mimořádně důležitá ve chvíli, kdy by se město Lázní I. zbavovalo nadobro, kdyby je prodávalo soukromému investorovi. To však není tato situace. Kraj přeci nemůže objekt z Karlových Varů odstěhovat, Lázně I. tak zůstanou jedním z mála veřejných prostorů v centru lázeňského území. Budou zrekonstruovány do důstojné podoby, budou přístupné veřejnosti, poskytnou zázemí i organizacím města a budou k dispozici pro kulturní využití, včetně Mezinárodního filmového festivalu.

Je ale pravda, že každý velký projekt vyvolá podobné reakce. Každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán, jak zní okřídlené rčení. Já s tím problém nemám. Oživení Lázní I. je ze strany kraje nabídkou městu, jak řešit 15 let neřešitelný objekt. Hlavní účel této transakce totiž není prodej Císařských lázní za dva nebo čtyři miliony, ale jejich obnova nákladem 700-800 milionů korun (!) a zachování pro veřejné a kulturní účely.

Josef Pavel
hejtman Karlovarského kraje