Páteční prohlídka objektu Lázní III vemnězanechala dva dojmy. První je spojen s několika divokými vývěry pod částí budovy. Ano, tyto vývěry tam jsou, ale tento problém je s budovou spojen po celou dobu od jejího postavení a řešení je otázkou rekonstrukce původního nebo zbudování nového drenážního systému odvodu vody z těchto vývěrů. Druhý, silnější dojem souvisí s neskutečným nepořádkem v suterénních prostorách, který sice dokresluje „zoufalost“ stavu, ale prakticky se stavební stránkou věci nesouvisí. Je spíše obrázkem pořádkumilovnosti stávajícího provozovatele, pro něhož by odstranění změti sutin, poházených starých záchodů, umyvadel, van a dalšího odpadu mělo být opravdu spíš standardní péčí o majetek, než mimořádnou zátěží.

Předložený znalecký posudek ocenění Lázní III prezentuje reprodukční cenu nemovitosti, věcnou hodnotu a výnosovou hodnotu.

Reprodukční cena představuje hodnotu, za kterou by bylo možno nemovitost pořídit novou, bez ohledu na opotřebení a podle posudku je 411 milionů korun.

Věcná hodnota zohledňuje i opotřebení nemovitosti a v posudku se uvádí 89 milionů korun.

Výnosová hodnota je pak částkou, ze které bychom při uložení do banky získali na úrocích stejný výnos jako výnos z nemovitosti ve stávajícím stavu. Výnosová hodnota je v posudku vyčíslena na necelých 29 milionů korun.

Závěrem posudek uvádí jako ocenění nemovitosti právě tuto výnosovou hodnotu, přičemž konstatuje, že tržní cenu nelze stanovit díky absenci srovnatelných nemovitostí na trhu. Navrhovaný záměr založení akciové společnosti vychází ze závěru tohoto posudku a, stručně řečeno, říká, že město vloží majetek - budovu Lázní III – společnost Veso adekvátní finanční protihodnotu, tedy 29 milionů korun.

To je podle mého názoru chybná konstrukce. Když už adekvátní protihodnotu, tak alespoň ve výši věcné hodnoty, tedy 89 milionů korun. Navíc však, zpracovaný posudek pracuje s běžnými matematickými metodami určení hodnoty věci, ale nenašel jsem vněmzohlednění právě těch specifik nemovitosti, která činí Lázně III stavbou unikátní, vůbec těžko tržně ocenitelnou. Myslím proto, že adekvátní finanční protihodnotou by měla být částka ještě vyšší.

Bez ohledu na vyjádření hodnoty nemovitosti jsem toho názoru, že tento historický majetek města by neměl měnit vlastníka (a založení akciové společnosti, byť s účastí města, změna vlastníka je) a měl by zůstat plně ve vlastnictví města. Řešením by byl model už jednou s úspěchem uplatněný v případě Zámeckých lázní. Město pronajalo nemovitost na 49 let investorovi, který objekt zrekonstruoval a provozuje. A to jde o samotný balneoprovoz bez ubytovacích kapacit. V případě Lázní III se naskýtá navíc možnost spojení lázeňského provozu s kompletním zázemím a příslušenstvím, včetně ubytovacích kapacit. Záměr z hlediska investiční příležitosti, i s přihlédnutím k souvisejícím břemenům, nutně zajímavý.

Do doby definitivního vyřešení budoucích vlastnických vztahů by se však město mělo o svůj majetek řádně postarat. V tomto případě to znamená investici nutnou k dosažení takového stavu, kdy se kondice nemovitosti dále nezhoršuje. Tedy oklikou zpět na počátek: rekonstrukcí odvodního drenážního systému. Podle odhadu odborníků 20-25 milionů korun.

V situaci finančně zdravého města bez neuvážených zbytných investic a s prioritou adekvátní jedinečnosti Lázní III by to neměl být problém. Finanční zdraví a stanovování priorit nejsou však v případě současných Karlových Varů silnou stránkou.

za klub KOA
Petr Kulhánek