Mám to diskutabilní štěstí, že současné prezidentské volební hrátky, které hýbou českými politiky i veřejností, mohu sledovat z těsné blízkosti kuloárů parlamentu. Atmosféra se zde v posledním týdnu před volbou dala krájet.

Přestávali spolu mluvit i dlouholetí známí, politici z různých stran. Poslanci i senátoři se vyhýbali před volbami prezidenta jít na pivo s kýmkoli z „druhé“ strany, byť by šlo o nevinnou a jinak k různým věcným tématům běžnou schůzku. Co kdyby je někdo viděl a označil za ty, kteří nabízí (přijímají) úplatek? Všechna věcná témata přebilo téma jediné: Klaus nebo Švejnar?

Příslušnost k volební straně získala na důležitosti. Hrnou se zaručené zprávy o tom, že ten který poslanec či senátor je přesvědčen (koupen) druhou stranou. A nakonec to vyvolalo souboj o volbu, jestli má být tajná, či veřejná. I já, jinak zarputilý zastánce volby tajné, jsem na zasedání Poslaneckého klubu SZ uznal, že pro to, aby byla udržena alespoň nějaká důvěra voličů k volitelům prezidenta, je nutná volba veřejná. Prostě těch „zaručených“ zpráv o koupených hlasech a signálů o tajných schůzkách v podhradí již bylo moc.

Veřejná volba prezidenta je zajímavá tím, že lidi trochu více vidí a též více než jindy se zajímají o zákulisí technologie moci. Volí se prezident, tedy hlava státu. Nejde ani tak o moc, prezident jí zase tolik nemá. Jde ale o prestiž, osobní ambice, vztahy mezi politiky a politickými uskupeními. A o veřejné mínění. Konec konců i přímý přenos volby láme rekordy ve sledovanosti.

Pro mě však jde ještě o jeden boj. Ten zásadní. Totiž o to, zda vyhraje dokonalá znalost kuloárů, počtu hlasů, peněz a kupčení. Tedy pragmatické a dokonalé zvládnutí technologie moci. Nebo zvítězí přece jen kandidáty přednesený program, různorodost jejich myšlenek a ideálů? Zvolení Klause se stane pro mne potvrzením první varianty. Zvolení profesora Švejnara té druhé.

Fandím Švejnarovi. I já, jako člen SZ, jsem snad trochu přispěl k jeho nominaci. Poté, co jsem viděl v prvním kole volby, jsem ale dost skeptický… technologie moci zatím vítězí. Přesto doufám.

Radan Večerka, Strana zelených