Jelikož již malé děti jsou velice vnímavé, vytuší, když se kolem nich něco děje. Má tříletá dcera právě tuší, že se děje něco se školkou kam tak ráda chodí, protože se její maminky ptá hodně lidí jak to se školkou vypadá, kam bude od září chodit, atd.

Malá má v její malé hlavičce zmatek. Ptá se mě, proč už nebude moci chodit do její školky a já nevím, jak jí to vysvětlit, protože sama to dle myšlení nemůžu vstřebat.

Řekla jsem jí tedy pohádku, ale bohužel se smutným koncem.

Tedy:

Byla jednou jedna moc hezká školka, která stála na krásném místě u lesů, a protože to bylo opravdu krásné místo, dostali na ni zálusk zlí loupežníci. Ti se jednoho dne rozhodli, že si do této školky vlezou, zamknou se tam a nepustí tam žádné hodné děti a paní učitelky. Možná tam někoho pustíme, řekli si, ale ten kdo sem vstoupí, nám bude muset dát velký dárek.

Vtom má dcerka odběhla do dětského pokoje, přinesla svou nejoblíbenější hračku a vykřikla: tak jim dáme tento dárek a oni nás tam pustí. Jenže její plyšový méďa je pro zlé loupežníky moc málo. Dcerka, chudinka malá si teď láme hlavu, jaký by byl ten pravý dárek. Snad velký pytel zlaťáků?

To je ale na vás, čtenářích, jaký dárek shledáte tím pravým. Pro mou dceru je velkým zármutkem, že nemůže od září do své milované školky.

Až vám páni a paní radní, dojdou pohádky, zkuste tuto pohádku vyprávět svým dětem, a schválně , jak se jim budou loupežníci líbit? Jediné, co si z této kauzy odnáším, je, že svým dětem vštěpuji, že peníze nejsou všechno, i když pro některé lidi jsou asi vším, a že když nebudou základní lidské hodnoty upřednostňovat před penězi, stanou se z nich také zlí loupežníci, kteří sice budou mít spoustu peněz, ale lidé si je nejenomže nebudou nikdy vážit, ale také s nimi nebudou ti hodní lidé kamarádit a zůstanou jen v bandě loupežníků.

Veronika Ujčíková