Podle starých legend odpradávna vládl karlovarským léčebným pramenům tajemný duch, který se chránil před vyčerpáním jejich zdrojů i před negativními přírodními živly. A i konšelé tehdy věřili, že ten, kdo ovládal Ducha pramenů, ovládal celé lázně. Proto dbali na to, aby posvátné místo s jeho reliéfem vytesaným do skály poblíž Zámecké kolonády vždy patřilo městu. A také aby bylo přístupné, protože kdo si na vousy do skály vytesaného ducha sáhne, tomu se splní přání… Začátkem tisíciletí ale město objekt pronajalo a při přestavbě secesní Zámecké kolonády na lázeňský komplex do ní ruský investor se souhlasem Ducha pramenů zakomponoval, tedy zavřel, dal pod zámek, zpoplatnil, a poprvé ve své historii byl téměř neviditelný. Obdivovat jej totiž mohli pouze ti klienti, kteří na vstup do lázeňského komplexu měli peníze. A karlovarští to většinou nebyli.

„To se městu vymstí,“ vyslovila jsem tehdy až kacířskou myšlenku. Teď, po dvaceti letech, jsou tato slova až ďábelsky aktuální. Covid řádí, lázně chřadnou, klienti nejsou, obchody zejí prázdnotou. Asi by si současní konšelé měli udělat procházku a vousy zakletého Ducha pramenů hodně rychle pohladit.

Zámecké lázně.
Uzavřené Zámecké Lázně balancují nad propastí