Prožíváme zvláštní období. Zadarmo jíme vyvadilské bagety,(s)ladíme s Horníkem, pijeme doktorskou becherovku a popíjíme odesánkův svařák. Když si dáme pivo, na tácku se dozvíme, že Kde se pivo pije, tam se dobře žije, ovšem ten vrchní je nějak divný. Do sklenice totiž čepuje jenom pěnu a tvrdí, že ne na chuti piva, ale na našem hlasu záleží. Tedy podle toho scénáře už nejen ty deprese, ale ani ta hospoda už není to, co bývala. Ve Staré Roli se během noci zase ocitli politici bez tváře, protože místo obličeje mají zelený flek a vypadají jako ufoni. Což někteří obstojně zvládali celé čtyři roky, a někteří i osm let. K tomu všemu si můžeme vyslechnout pohádku o Dlouhém, Širokém a Bystrozrakém nejen v maďarštině (viz titulek), hebrejštině, vietnamštině, čínštině, ale i v kazaštině nebo khmérštině. To vše věnoval kandidát dětem. Se svým prvním singlem to střihl tak trochu vedle, protože neznám dítě, které by se toužilo naučit khmérsky. A aby toho nebylo málo, s opalovacím veřejným krémem se prý nespálíme a věci dokážeme změnit s košťátkem a lopatkou. No, věděla bych o daleko razantnějším postupu. A koště bych určitě v ruce neměla. Ještě abychom tak měli modré krvinky, oranžovou krev a zelené obličeje. Někdo se zkrátka zbláznil a lidé to fakt nejsou.