Vláda před pár dny schválila návrh zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Zákon mimo jiné nově stanovuje, že za motorová vozidla se považují ta, kde je motor hlavním zdrojem pohybu. Jde tedy hlavně o populární elektrické koloběžky.

Petr Kolman
je právní publicista

Nejdůležitější novinkou je, že elektrokoloběžky budou podléhat povinnosti mít pojištění odpovědnosti. Někdo sice láteří na zvýšenou byrokracii, já však pokládám novou úpravu za v zásadě správnou. Elektrokoloběžek přibývá a často způsobují karamboly s nemalými škodami.

 A někteří električtí koloběžkáři jsou nezodpovědní, tudíž povinné ručení, které, doufejme, pomůže k nápravě škod, je namístě. Ostatně bude fungovat v celé Evropské unii. K elektrokoloběžkám, zejména k těm rádoby „sdíleným“ nutno mít i několik obecnějších kritických připomínek.

 

Co je to „sdílení“?

Netřeba opakovat časté oprávněné výtky, že jsou „kolobrndy “ poházeny po městech, jak uživatele napadne, a překážejí mj. nevidomým a lidem s kočárky. Či skutečnost, že na nich jezdí opilí či zdrogovaní lidé po chodnících. Někdy na nich současně cestují dvě a více osob, čímž ohrožují nejen sebe, ale i okolí.

Kladu dvě systémové poznámky, které zatím ve veřejném prostoru moc nezaznívají.

Za prvé: Jaké „sdílení“? Z logického (nejen právního a ekonomického) hlediska by o skutečné sdílení šlo, kdyby cestující na elektrických koloběžkách byli jejich opravdovými spoluvlastníky. Těmi ale nejsou. Nejde tedy jen o více sexy pojmenování pronájmu dopravního prostředku?

Když si někdo pronajme vůz v autopůjčovně, také přece nejde o sdílení, ale o pronájem. Sdílení zní moderněji, proto je citovaný pojem jazykově zneužíván i zde.

Za druhé: Je to ještě vůbec „koloběžka“? Vždyť člověk brázdící na ní město sám nevyvíjí skoro žádnou fyzickou činnost, tedy na rozdíl od klasické koloběžky. Elektrokoloběžka je zde vlastně jen matoucí označení, které v duchu nekalé soutěže evokuje zdravý životní styl.

Klasická koloběžka vyžaduje fyzickou sílu a úsilí ze strany jezdce. Osoby na klasických koloběžkách dosahují vyšší tepové frekvence a spotřebovávají tím pádem i více kalorií než ti na elektrických koloběžkách.

Pohyb je zdravý, na tom se shodují lékaři po celém světě, nicméně jaký relevantní pohyb má jezdec na elektrokoloběžce?

Zastávám názor, že pokud už by v centrech našich statutárních měst měly být povoleny, tak jedině klasické koloběžky, kdy osoba musí fyzicky „koloběžet“, aby si svou rychlost musela pěkně odpracovat.

Nadto většina jezdců na elektrokoloběžkách nepoužívá vůbec žádné ochranné vybavení. Nemají ani helmu, ani žádné chrániče, což zvyšuje riziko zranění při nehodě. A zvyšuje následné nároky na náš již tak značně přetížený zdravotní systém.

Problém s alkoholem

Teoreticko-právně, pokud si elektrokoloběžkař způsobí zranění pod vlivem alkoholu, správně by si měl podle příslušných zákonů platit ošetření sám. Respektive procesně jeho zdravotní pojišťovna by po něm měla zpětně žádat úhradu všech léčebných výloh, které za něj zaplatila. Nicméně v praxi se tak děje reálně málokdy, zdravotní pojišťovny se o přítomnosti alkoholu většinou vůbec nedozvědí, a tak za zraněného podnapilého „sportovce“ na koloběžce úhradu léčby zaplatí „solidárně“ všichni ostatní pojištěnci. I zde platí, co oči (pojištěnců) nevidí, to peněženku netrápí.

Zastánci elektrokoloběžek říkají, že nás prý posouvají na Západ a zákaz by nás vrátil do totality na Východ.

Protismeč: Pařížané nedávno referendem odhlasovali jejich úplný zákaz, pro něj bylo devadesát procent hlasujících!

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.