Je vcelku jedno, zda Směr díky zákonu o třináctých důchodech (přijatému pár dní před volbami) na cílové pásce urve vítězství o pár procent, či nikoli. Je to jedno, podobně jako když ve volbách v roce 1998 a 2002 ještě na body vyhrávalo Hnutí za demokratické Slovensko Vladimíra Mečiara.

Pokud se na Slovensku nestane během posledních hodin nějaký volební zázrak, tak to prostě Robertu Ficovi a jeho Směru nebude ke složení nové vlády stačit. A nejen proto, že jeho možní spojenci z řad dosavadních vládních stran – Most-Híd a Slovenská národní strana – se zřejmě ani nedostanou do parlamentu.

Ďábel Kotleba v nás

Ale hlavně z toho důvodu, že korupčně-klientelistické bahno, které rozvířilo vyšetřování vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně Martiny Kušnírové, udělalo ze Směru nepřijatelného politického partnera. A to pro většinu stran, které projdou sobotními volbami do parlamentu.

Slovenský Směr odchází od moci a odchází s hanbou téměř srovnatelnou s tou, s níž byl moci zbaven autoritářský premiér Vladimír Mečiar. Není to fér, protože Robert Fico ať byl, jaký chtěl, nikdy nepřekročil rámec parlamentní demokracie. Nikdy se nepokusil v zemi zlikvidovat svobodná média, včetně jisté svobody těch veřejnoprávních. Nikdy nezpochybnil západní směřování Slovenska, a zajistil dokonce jeho účast v tvrdém jádru Evropské unie, včetně přijetí eura.

Slovensko za vlády Směru zbohatlo, stalo se automobilovou kapesní velmocí s největším počtem vyrobených aut na hlavu. Změnilo se z outsidera střední Evropy v její pevnou součást, v některých věcech dokonce v zemi, z níž bylo možné si brát i příklad. Slovensko se dotáhlo na Česko do té míry, že se kvůli platu většině profesí nevyplatí odcházet do Česka. V neposlední řadě se Ficovi, i třeba tím, že dostal do jedné vlády Slovenskou národní stranu a maďarský Most-Híd, podařilo neutralizovat národnostní problém na jihu země.

Podpora zemědělství, česká priorita v rozpočtu EU. Proč?!

Slovensko však i za Fica zůstalo zkorumpovaným klientelisticko--rodinkářským státem, kde spravedlnost neplatila pro všechny stejně. Je vcelku jedno, že v dalších zemích střední Evropy, včetně Česka, to není lepší, maximálně jiné. Otřesná nájemní vražda novináře Kuciaka a následné vyšetřování ukázaly vyhřezlá střeva tohoto systému.

A jak se dalo očekávat, není to hezký pohled. Vynucená výměna na postu premiéra, kdy unaveného a stále více okolo sebe kopajícího Fica nahradil umírněný Peter Pellegrini, pomohla jen zbrzdit nutný pád. Pellegrini, který by v kterékoli jiné straně mohl být politická hvězda první třídy, tak Směru už zajistí zřejmě pouze důstojnou porážku.

Nový začátek je těžký

V neděli ráno se Slovensko vzbudí zřejmě do nové doby, jejíž obrysy se zmateně vytvářely teprve v posledních dnech. Dnech, kdy velká většina Slováků, kteří už nechtěli ani Fica, ani Pellegriniho, složitě hledala odpověď na otázku, koho volit místo nich. Našli, zdá se, Igora Matoviče, který deset let hlasitě bouří proti korupci a klientelismu.

Italské Alpy.
Není teď důvod nejezdit lyžovat do Itálie, říká konzul v Miláně Michal Bucháček

Jeho Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti nejsou vlastně ani moc stranou, spíš partou lidí, které dal Matovič na svoji kandidátku. Nová vláda, podobně jako po konci Mečiara, bude muset obsáhnout velmi různé politické strany. Cesta k jinému, lepšímu, čistějšímu Slovensku bude těžká a trnitá. Ale bylo na čase, aby začala. Třeba i Matovičem.