Před časem se na Facebooku objevil příspěvek, v němž si pisatel zřejmě otec malého dítěte stěžoval, že jsou starší lidé v Čechách netolerantní k dětem. To v cizině, třeba v takové Itálii, tam je to úplně jinak, tvrdil, tam všichni děti zbožňují, usmívají se na ně, prostě je úplně milují a k jejich drobným prohřeškům jsou shovívaví.

Vlastně jaké prohřešky, vždyť děti nikdy neprovedou nic se špatným úmyslem, jsou prostě jen nezkušené, a tak někdy udělají nechtěný přešlap.

Danila Kovářová
Skládám účty po prvním roce

Co mladého otce tolik rozhořčilo? Šel se svým synkem po chodníku. Tedy, on šel a chlapec jel na odrážedle. A v nestřeženém okamžiku mrňous rychle zabočil a vjel pod nohy procházející ženě, kterou pisatel označil za „starší paní“. Ta se prudce zastavila, vyjekla a ohradila se. Tedy řekla cosi ve stylu: „Dávej pozor, tady se chodí…“ nebo něco podobného.

Alena Mornštajnová
je spisovatelka

To si ovšem podle názoru mladého otce dovolila příliš, to by se v pokrokovější cizině nestalo, jak ji ihned rázně a zvýšeným hlasem upozornil. Obvinění ženu natolik vyvedlo z míry, že začala omluvně vysvětlovat, že se lekla, protože mohla zakopnout a třeba na dítě i upadnout!

Takový nesmysl, psal mladý otec na Facebooku, vždyť ten prcek před ní předjel ve vzdálenosti dobrých čtyřiceti centimetrů! Stačilo zvolnit v chůzi nebo poposkočit stranou.

Zdroj: Deník

Tedy on by docela jistě zvládl zastavit i poposkočit. Věřím, že by dítě klidně i s úsměvem přeskočil. Protože je mladý, má rychlé instinkty, spoustu síly a energie. Co mu ale chybí, je empatie. Nedokáže si představit, že jiní lidé tolik síly a energie už prostě nemají. Že i něčemu tak obyčejnému, jako je chůze po chodníku, musejí věnovat pozornost. Že je může vykolejit křivá dlaždice nebo dítě, které jim z ničeho nic vjede před nohy. Nechápe, že to, co je pro něj přirozené jako dýchání, je pro jiné námaha.

Arnošt Barna
Má na elektromobil, tak ho pěkně podusím…

Bylo mi z krátkého příběhu smutno hned z několika důvodů. Znepokojilo mě přesvědčení mladého muže, že byl v právu. Napadlo mě, co si z příhody odnesl jeho syn: Že si může dělat, co chce, protože táta bude vždycky na jeho straně? Že to táta té staré ženské nandal? Že takhle se lidé k sobě chovají? Že pravdu má ten, kdo má silnější hlas?

V diskusi pod příspěvkem se ukázalo, že nejsem jediná, kdo viděl situaci jinak než pisatel. Pokud čekal souhlasné komentáře a podporu, musel být zklamaný. Z odpovědí a reakcí, kterými se hájil, bylo zřejmé, že námitky nechápe. Ale všichni víme, že to jednou pochopí. Třeba až mu za čtyřicet či více let, bude-li mít to štěstí a dožije se toho, vjede pod nohy tříletý klučina na odrážedle…

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.