Staré latinské přísloví praví, že ve válce múzy mlčí. Jenomže ono Cicerovo Inter arma silent Musae ve festivalových Karlových Varech neplatilo. A ač se někomu zdálo nepatřičné, že se v době, kdy pod bombami a raketami na Ukrajině umírají lidé, pár set kilometrů od válečné fronty ohromně baví davy, pivo teče proudem a večírky střídají rauty. Jak tedy zhodnotit filmovou přehlídku pohledem této neskutečně tragické a šílené doby?

Tak především: V hlavní roli mezinárodního filmového festivalu nejsou alkoholem a mejdany zpovykovaní jedinci, ale film. A letošní geniálně zvolená dramaturgie MFF, výběr filmů i filmových hvězd nenásilně a bez patosu na nesmyslnost války, smrt a utrpení nejen poukázaly, ale nastavily kritické zrcadlo všem, kteří už tak nějak okorali.

Nedávno zesnulá umělecká ředitelka Eva Zaoralová, která s Jiřím Bartoškou festival vydupala ze země a vrátila mu filmovou jedinečnost, by mohla být spokojena. Vychovala nástupce, Jiřího Ocha a Kryštofa Muchu, kteří pochopili její odkaz. Filmem se totiž dá říci více než gejzírem slov, film dokáže rozplakat, přivést k zamyšlení. A proto ve válce múzy mlčet nesmějí. Musejí řvát a lidi probouzet.

Zdroj: MFFKV