Na čem mohl váš tým stavět v utkání na hřišti největšího favorita soutěže?
Před zápasem jsem svým způsobem kluky uvolnil, aby si z tak velkého soupeře nedělali hlavu. V zápase bylo jasné, že servis musíme hrát na hranici rizika. Věděli jsme, že dokud s nimi vydržíme ztrátovat, máme šanci. To se nám dařilo, ale od stavu přibližně 16:16, kdy se začíná hrát volejbal, jsme pokaždé udělali dvě až tři chybičky, a oni v tu chvíli vyvíjeli permanentní tlak. To byly ty hlavní rozdíly.

Je něco, v čem vás tým zklamal?
To je těžké říct. Musíme vzít v potaz sílu našeho kolektivu, jestli je tenhle tým vůbec schopen držet krok s takovým mužstvem. Ale zklamalo mě, že jsme neodehráli podle představ obrannou fázi. Ubráněných balonů jsme měli hodně, ale nevyužili jich. Znovu ale musíme připomenout, že jsme se střetli s týmem a individualitami, které v české extralize nepotkáme.

Jaký konkrétní přínos má dvojutkání s Perugií pro hráče Karlovarska?
Je důležité, že si kluci osahají takovou volejbalovou úroveň, že s ní přijdou do konfrontace. Je to setkání s realitou. Pořád tady žijeme v uzavřené bublině, která se jmenuje česká extraliga. Při téhle konfrontaci kluci poznali, že není možné ani na chvilku vysadit, každý takovýhle tým nás potrestá. Jestliže se ale chceme posunout dál, musíme si realitu uvědomit. Asi nedokážeme, aby měli smečaři dosah 360 centimetrů a skákali přes blok, ale každý tým musí dělat všechno pro to, aby se těm nejlepším mužstvům vyrovnal. Musí hledat vlastní způsob, svou cestu, jak to dokázat.

                                                                                                                                                                                                                        Tomáš Klement