Začátek – tenis
Tenis jsem začala zkoušet kolem tří let a od pěti let jsem pak začala hrát turnaje v kategorii babytenisu. K tomuto sportu mě přivedl taťka pár let nato, co k němu přivedl i mou starší sestru.

První krůčky
Postupem času, kdy bylo potřeba lehce zvýšit tréninkové dávky, jsem dojížděla do Karlových Varů a trénovala u pana Janouška, u kterého jsme začínaly se sestrou obě. Mé první turnaje většinou pořádal právě on. Pamatuji si tak na svůj první vyhraný malý turnaj, kde jsem vyhrála poukaz na zmrzlinový pohár. Měla jsem z něj tenkrát opravdu velkou radost.

TCG Karlovy Vary
Za žáky už jsem hrála za TCG Karlovy Vary, a tím jsem začala objíždět turnaje na západě Čech. Jedno léto, myslím, že to bylo v mladších žácích, se mi podařilo vyhrát turnaj v Sokolově, Karlových Varech a Klatovech. V Mariánských Lázních to pak bylo třetí místo, takže v mém podání to bylo super léto (smích).

Tvrdá příprava
Když jsem přecházela do kategorie dorostu, tak mi taťka domluvil fyzickou přípravu s běžkaři LK Slovan, protože jsem vždycky byla hrozně líná běhat (smích). A bylo to super, protože se mi pak hrálo hned lépe. V dorostu se mi pak dařilo například v kvalifikaci do hlavní soutěže ITF v Monstaru v Bosně, tedy v tenisovém areálu, kde se představil i Novak Djokovič. V kvalifikaci jsem porazila Srbku a poté i Chorvatku, ale v hlavní soutěži v prvním kole jsem měla snad nejhorší los, když jsem vypadla s další Srbkou, ale pro mě to byla velká zkušenost.

Smutek
Bylo to v zimě, ale rok přesně nevím. V rámci krajského přeboru mi v semifinále o vlásek utekl postup na republiku, to jsem nesla asi nejhůře, i nějaká ta slza ukápla.

Nejdek, nebo Praha?
Musím říct, že bych ráda do Prahy, je to úplně o něčem jiném, co se týče zázemí, tréninků a možností. Hlavní problém tady v Nejdku nebo Karlových Varech je, že je to všude hrozně daleko, co se turnajů týče. Když bydlíte v Praze, jezdí se na turnaje lépe. I co se týče tréninků, jsou pražské kluby na jiné úrovni.

Bláznivý úder
Nejbláznivější úder byl asi minulé léto, kdy mě na turnaji na Ruzyni v Praze při prvním gamu prvního zápasu štípla pod zadek včela (smích). Takovou ránu jsem dlouho nedala, a navíc jako bonus jsem celý turnaj vyhrála a mohu říci, že do dnešní doby to poslouchám.

Florbal
Na podzim roku 2012 jsem šla na pár tréninků florbalu klubu Hurrican v Karlových Varech, když pořádal nábor holek. Od malička se mi totiž líbí hokej, jelikož ho mám v rodině. Tak jsem se rozhodla, že zkusím alespoň florbal, protože ve škole mě vždy bavil, a i když odmala hraji tenis, chtěla jsem zkusit něco kolektivního, alespoň pro pobavení. Asi po měsíci jsem ale přestala, protože tréninky byly k večeru a já jsem se vracela pozdě domů. Na jaře ale chci zase začít, protože mi to chybí a moc mě to bavilo.

Černé myšlenky
Jako každého sportovce, i mě občas tenis pěkně štve. Ale nechat toho určitě nechci, ani když mám tu největší ponorku, protože moc dobře vím, že by mi po čase začal chybět a mohlo by být pak pozdě.

Škola
Šla jsem na sportovní gympl v Karlových Varech, protože jsem chtěla, aby mi škola tenis tolerovala a abych se věnovala tomu, co mě baví. Takže volba byla vcelku jasná. Zatím jsem prošla do třetího ročníku bez nějakých větších problémů, tak snad to tak vydrží i nadále a já spokojeně odmaturuji.

Vzor
Mým vzorem byly odmala sestry Williamsky, hlavně pak Serena. Líbí se mi její agresivní styl hry, jak postupem turnaje se dostává dál, hraje pořád lépe a lépe. A z kategorie mužů je to bez sebemenší pochyby Novak Djokovič. Koukám na jeho skoro každý zápas a mým snem je vidět ho na nějakém grandslamovém turnaji, nejlépe ve finále.

Nejhorší a nejlepší utkání
Nejhorší utkání pro mě asi bylo na ITF turnaji v Lucernu ve Švýcarsku s tureckou protihráčkou, která měla matchball a já ho křižným bekhendem odvrátila. Byl asi dvacet centimetrů do hřiště a ona byla na druhé straně kurtu v rozštěpu. Tak jsem si šla pro míček, protože jsem byla na podání, a ona mezitím šla k té lajně, kam letěl ten míč, a zahlásila out. Tak jsem za ní šla, a než jsem tam došla, zašlápla stopu toho míčku a zakroužkovala stopu o jeden metr vedle. Tak jsem šla pro rozhodčího a hádala se, jenže ve chvíli, kdy řekla, že to byl matchball, měla jsem smůlu. Naopak nejlepší utkání bylo při finále na Ruzyni, kdy byl stav 1:1 na sety a hrál se místo třetího setu superbreak. Byla jsem hrozně nervózní, protože jsem začala přemýšlet nad výhrou, a tak jsem najednou prohrávala 2:8, v hlavě šílený chaos a nervy. Podívala jsem se na taťku za plot a ten mi říká: ,,Už to jen dohraj, je to stejně v háji." Jak to řekl, chytla jsem hrozné nervy, v hlavě tma a začala jsem to tlouct a začalo to tam zase padat a zápas jsem otočila a vyhrála. Tohohle vítězství si cením asi nejvíce.

Cíle
Cíle mám jako asi každý sportovec. Chtěla bych si zahrát nějaké turnaje WTA, protože když jsem viděla na turnajích ITF mimo Českou republiku, jak to vypadá jinde a jaká tam je atmosféra, to je něco naprosto úžasného. A i když půjdu na vysokou školu, hlavně nepřestat hrát.