Latinskoamerické tance mu učarovaly již v raném věku. Tomuto sportu se věnuje již deset let. Navíc patří k tanečním nadějím Karlovarského kraje.
O kom že je řeč?
O Martinu Schmidtovi. Rodák z města uhelných dolů má za sebou několik dílčích tanečních úspěchů. „Chtěl bych uspět na blížícím se mistrovství republiky,“ hlásí Martin Schmidt. Nejen o tom jsme si s nadějným tanečníkem, zástupcem netradičního sportu, povídali.
Kdy jste začínal s tancem a kdo vás k němu přivedl?
V pěti letech a přivedla mě k němu moje maminka. Ale velkou roli sehrála moje první taneční partnerka Nikol Bernatová, se kterou jsem nejdříve tančil formace, ale poté jsme spolu začali tančit v páru.
Proč u vás vyhrál tanec, jiné sporty vás nelákaly?
Tanec mne zaujal daleko více než jiné sporty, i když jsem například zkoušel hokej, atletiku, plavání či volejbal.
Vzpomenete si na své taneční začátky?
Ano, na to nejde zapomenout. Bylo mi devět let a absolvoval jsem své premiérové závody, které se konaly v Táboře, a nečekaně jsem se svou partnerkou Nikol Bernatovou proplul až do finálové šestky, kde jsme nakonec skončili na pátém místě, což byl pro nás oba velký úspěch.
Jak pokračovala poté vaše taneční kariéra?
Postupem času začal u mne tanec převládat. Po odchodu mé první partnerky zaujala její místo Andrea Hábelová, s kterou jsem vlastně trénoval a závodil dva a půl roku. Za tuto dobu jsme si vytančili v juniorech nejvyšší výkonnostní třídu a tou bylo ´béčko´.
V čem jsou latinskoamerické tance specifické?
Je to soutěž párů. Při tančení rozhoduje mnoho kritérií, a to slyšení hudby, postavení, zvládnutí svých sestav a také působení.
Kolik času tedy strávíte na tréninku?
Dříve jsem trénoval dvě hodiny denně, ale v současné době to kvůli škole nejde, a tak trénujeme pětkrát v týdnu tři hodiny.
Jde skloubit tanec a školu?
I když je to hodně časově náročné, tak zatím to jde. Jelikož jsem na karlovarském gymnáziu, mám volného času poskrovnu, tak jsem rád, že to zatím jde skloubit.
Co vlastně obnáší taneční tréninková jednotka?
Pod taktovkou trenéra Jana Ondera, který mě trénuje již čtyři roky, je jako první na programu strečink, poté technika tance. Hned nato trenér zhlédne jeden tanec, ten poté rozebíráme, kdy nám řekne, co je špatně, a zároveň poradí.
Jaké máte za sebou úspěchy?
Byli jsme s mou novou partnerkou Dominikou Markovou pátí v taneční lize, na které se celkem představilo dvaatřicet soutěžních párů. Dále jsme získali vítěznou trofej z mistrovství Karlovarského kraje. Navíc jsme ještě získali s Dominikou tři první a dvě třetí místa.
Absolvujete tedy nějaké dlouhodobé soutěže? Jak si na nich vedete?
Ano, každý měsíc se koná v jiném městě taneční liga, kde páry obsazují určitá místa, za která pak dostávají body, jež se na konci sečtou, a tři nejlepší páry jsou pak v rámci zakončení taneční ligy během exhibice odměněny. A navíc šest párů si zajistí postup do druhého kola mistrovství České republiky. Na mistrovství se nám ale moc nedařilo, vždy jsme skončili za branami finále.
Jaké máte plány do budoucna?
Jedenatřicátého ledna bude v Ostravě mistrovství České republiky v párech, kde bych chtěl se svou stávající partnerkou Saskií Vaňousovou dosáhnout nejlepšího umístění. A v budoucnosti bych chtěl být úspěšný. Můj osobní cíl je dostat se na mistrovství světa. Tancovat bych chtěl do té doby, dokud mě to bude bavit a sportovně naplňovat.
Máte nějaký taneční vzor, a jestli ano, tak proč?
Ricardo Coci. Je to podle mého názoru nejlepší tanečník na světě. Má v sobě žhavost, energii a také eleganci, což bych chtěl mít i já, ale na druhou stranu se snažím být sám sebou a vždycky chci za sebe přidat něco navíc.
Neměl jste někdy chuť s tancem skončit?
Ano, častokrát, a to hlavně po tréninku (úsměv). Nejvíce však vždy zvažuji konec své kariéry po nevydařené velké taneční soutěži, na které se mi nedaří, ale to mě během pár dní vždy přejde.
