Jeho cesta začne v pátek kvalifikací, finále je na pořadu v poslední večer šampionátu od 20:15. Před vrcholem sezony působí atlet pražské Dukly tradičně klidným dojmem.
„I když jsme na mistrovství světa, jedná se jen o další závod. Nervózní zatím nejsem, ale to přijde, až budu přijíždět ke stadionu. To k tomu patří, takže se těším, protože zdravá nervozita je potřeba,“ vyprávěl na setkání s médii v budapešťském hotelu Novotel.
Protože oštěpaři v neděli šampionát zakončí, přijel nejlepší český atlet do dějiště MS jako poslední z výpravy. „Závody jsem sledoval doma. Bronz smíšené štafety je ohromný úspěch. Kolik lidí si předtím myslelo, že bude medaile z mixu? Prožíval jsem i vystoupení Tomáše Staňka. Ze závodů se známe snad dvacet let let. Když jsem viděl jeho kvalifikaci, lehce mě to zasáhlo. Ale o tom je atletika, nahoru a dolů,“ zmínil koulařovo vyřazení.
„Ošidnost kvalifikace je v tom, že do ní jde šestatřicet lidí a všichni chtějí do finále. Jenže se tam dostane jen každý třetí. Chce to ukočírovat hlavu a nechtít moc,“ pokračoval dvaatřicetiletý svěřenec Jana Železného a dodal, že dopolední čas mu v pátek nevadí. „Většinu tréninků v roce mívám po ránu, není to pro mě žádná změna.“
Kvalifikačním limitem je 83 metrů, což je vzdálenost, jakou běžně překonává. „Je fakt, že když člověk hází téměř pokaždé pětaosmdesát, tak si věří. A tím se vytváří sebevědomí a chtíč hodit dál a dál. Poslední roky pro to dělám úplně všechno a letos je moje výchozí pozice asi nejlepší,“ zmínil své postavení lídra světových tabulek.
Raději závodí než čeká
Vede je výkonem 89,51 metru. Může ve finále padnou hranice 90 metrů? „Velká akce není moc o metrech, ale o tom poměřit síly a být v ten den nejlepší. Co jsem sledoval kvalifikaci žen, tak to v první skupině vypadalo, že oštěp lítá daleko,“ vybavoval si.
„Za devadesátku to padnout může, ale na to už jsou potřeba určité podmínky. Trenér třeba na mistrovství světa hodil devadesát metrů za celou kariéru jen jednou. Opravdu to je něco výjimečného, ale třeba se to povede někomu tady,“ přemítal závodník, jehož bude v Budapešti povzbuzovat manželka s malou dcerkou.
Mezi oštěpaři panují korektní vztahy. „Myslím, že jsme dobrá grupa, není tam přetvářka. Kvalifikace není bitvou proti sobě, ale spíš boj se vzdáleností. Ve finále to bude trošku něco jiného, nepřijde mi však, že bychom po sobě házeli blesky. Už jsem se tu potkal s Němcem Julianem Weberem a byl pohodě. To on je vlastně vždycky.“
To že Jakub Vadlejch půjde na řadu poslední z Čechů, už považuje za kolorit. „Jsem zvyklý, že závodím závěrečný večer. Čekání je dlouhé, i když jsem obvykle doma. Na na olympiádě všichni oslavují, nebo už jsou doma a my čekáme. Radši závodím než čekám.“
