Průběh ale mělo superfinále nohejbalové Witte Automotive Extraligy naprosto odlišný. Tatam byla loňská odevzdanost lázeňského týmu! Obhájcům titulu z Modřic se postavil podstatně vyzrálejší, sebevědomý kolektiv, který v první polovině utkání místy až exhibičním způsobem deptal soupeře a 'drze' sahal po triumfu.

Proč to nakonec nevyšlo, se bezprostředně po prohraném duelu pokusil zodpovědět trenér karlovarského mužstva Gerhard Knop: „Nechci se pitvat jen v příčinách nezvládnutí koncovky, proto začnu tím, co se povedlo. Jednoznačně větší hlad po vítězství na naší straně, herně určitě obrovský posun našich sestav a v kombinaci s určitými chybami soupeře nám vyšlo i několik změn sestav a taktiky pro obranu. To vše a zároveň heroické výkony v počátku utkání a Vládi Babky při singlu nám zajistily vedení 4:1 a tři mečboly za stavu 9:7 naší elitní trojice Vanke, Kokštein, Dvořák. Bohužel, opět jsme nedokázali využít minimálně tři připravené útoky k zisku titulu, a tak se psychická tíha přenesla na naši stranu."

"V následujících zápasech nastupovala méně zkušenější sestava, která i díky několika smolným okamžikům, jako třeba několik písknutých sítí blokaře v době, kdy míče byly vlastně naše, protože to byl aut, svou roli nezvládla. Utkání se dostalo do stavu 4:4 a očekávali jsme, že zkušení Vanke s Kokšteinem svou úlohu úspěšně splní. Kluci bojovali, byli stejně jako v mnoha jiných setech až do koncovky nahoře, jenže pak jsem bohužel přidal do nešťastné druhé poloviny utkání něco netradičního i já."

"Už předtím jsme měli problémy s oddechovými časy, které se hlásily zapisovateli u stolku, a ne jako vždy rozhodčím. V singlu nám nepískli tajm za stavu 8:7 ve třetím setu, a za stavu 7:7 ve třetím setu Vankeho trojice jsem proto bral čas příliš brzy a předběhl jsem soupeřova trenéra Petra Guldu, který pak ušetřený tajm využil za stavu 9:7 před obratem utkání. Když nám pak za stavu 8:7 pro nás v poslední dvojici opět nepískli, tak jsem tyto ´křivdy´ neunesl a neslušně jsem vynadal prvnímu rozhodčímu, který mě právem ´odměnil´ žlutou kartou. Trestný bod s ní spojený zavinil prohru v prvním setu 9:10, po které už Modřičtí dotáhli obrat do konce. Byl to hořký konec a samozřejmě z mé strany selhání."

Není však za každou cenu nutné vidět jen a jen negativa, utkání přineslo i mnoho pozitivního. „Postarali jsme se určitě o překvapení mnoha odborníků i ´odborníků´, kteří nečekali, že budeme tak silní a budeme soupeře válcovat. Je určitě cenné, že mnoho z nás vidělo, že Modřice nejsou nepřekonatelné, a je cenné, že jsme si prošli další zkušeností. Bohužel opět bolavou a pro některé možná už poslední na této úrovni. Letošní extraliga byla určitě dalším velkým posunem, bohužel nedotaženým, protože jsme jednoznačně od května cílili na zlatou medaili a podle toho se kluci připravovali a věnovali spoustu času přípravě, k jejímuž zhodnocení chyběl jeden bod. Můžeme, vlastně musíme věřit, že nás to posílí do dalších let, vždyť většina družstva má před sebou ještě 10 až 15 let kariéry," soudí Gerhard Knop.

Podobně hodnotí superfinále i nejzkušenější hráč lázeňského týmu Jiří Dvořák: „První den po prohraném nejdůležitějším utkání roku se všechno hodnotí velmi špatně, zvlášť když jsme měli titul už v hrsti. Podle mého názoru jsme předvedli nejlepší kolektivní vystoupení, jaké tato generace hráčů zatím dokázala prezentovat. Největší podíl na této změně má určitě trenér Knop, který dokázal z jednotlivých individualit vytvořit dobře fungující tým. Do nešťastné koncovky šestého zápasu jsme byli lepší, ale pak se opět do našich hlav dostal komplex ´Modřice´ a zbývající duely, ač jsme stále vedli 4:2, jsme i přes nadstandardní výkon Tomáše Bíbra odevzdali 0:6 na sety. Je to pro tuto generaci velká škoda, protože vítězství mohlo odstartovat novou kapitolu MISTRŮ z Karlových Varů."

Kdyby ne ve všem, tak v jednom se shodují nejenom Gerhard Knop s Jirkou Dvořákem, ale všichni, kdo tvoří současnou kapitolu dějin karlovarského nohejbalu: „Děkujeme všem fanouškům za fantastickou podporu a věříme, že nás budou podporovat i v příštích letech," dodávají.