Když se v roce 2004 ve výsledkové listině Novoročního běhu na Svatošské skály objevil na 5. místě závodník, který vedle neobvyklého jména Vladimir Escajadillo uvedl jako svou vlast Peru, nebudil ještě nijak zvláštní pozornost. Cizinců, většinou ovšem českých emigrantů nebo jejich potomků, už v Doubí na startu v minulosti přivítali více. Jenže útlý Peruánec přišel na start i v roce 2006, kdy doběhl druhý za Honzou Kubíčkem, a pak v roce 2007, kdy Kubíčkovi porážku vrátil a poprvé se radoval z vítězství. To pak obhájil hned v roce 2008 a do třetice všeho dobrého i letos. Moc víc, než že mu to běhá, toho ale o něm nevíme.

Ve startovních listinách uvádíte jako svou vlast někdy Peru a jindy Belgii, odkud vlastně jste?
„Pocházím z Peru, konkrétně z městečka Nazca, ale dlouhodobě žiji v Belgii, kam jsem před lety přišel studovat a kde už jsem s rodiči zůstal. V současné době pracuji v Bruselu, jednak v promo teamu značky New Balance Benelux, která je i mým sponzorem přes boty a oblečení, a zároveň jako poradce v obchodě specializovaném na atletiku.“

Jak jste v Jižní Americe přišel ke svému rusky znějícímu křestnímu jménu?
„V osmdesátých letech, kdy jsem se narodil, byla ruská jména v Peru populární a navíc můj otec, v té době profesionální běžec, hodně cestoval po světě a slovanské národy vždy oceňoval. Proto mi dal jméno Vladimir.“

Otec vás také přivedl na běžeckou dráhu?
„Táta byl vynikající maratonec, já díky němu od malička vyrůstal v prostředí atletiky a běhat jsem začal už v dětství. Dráhový běžec zemne ale nevyrostl, preferuji silnici a terén, běhám všechno od tří tisíc metrů po maraton, také jsem už několikrát reprezentoval Peru na mistrovství světa v krosu.“

Kdya kde jste se poprvé postavil na start v Čechách? Jezdíte u nás také závodit jinamnež do Varů a Lokte?
„Poprvé jsem zde běžel Novoroční běh v roce 2004. S mojí ženou jsme na Karlovarsku v průměru dvakrát do roka, a pokud jsou v okolí zrovna nějaké závody, rád se zúčastním. Už jsem tak kromě Varů a Lokte absolvoval závody v Sokolově, Abertamech, Kraslicích, Mariánských Lázních, Kadani, v Kladně, v Lounech a Plzni a také Běchovice a Mattoni Grand Prix v Praze, kde jsem doběhl na 14. místě. Rád bych zmínil, že jsem moc rád, že se mi podařilo vyhrát Novoroční běh v Doubí potřetí za sebou. Je těžké načasovat si formu a být v té nejlepší kondici zrovna tenhle den, navíc tady mám každý rok na startu soupeře, který se zdá být lepší než já. Totomé letošní vítězství bych chtěl věnovat památce svého tchána Miroslava Denka, který nás předčasně opustil tři týdny před Novoročním během a který by určitě měl z mého úspěchu velkou radost.“

Žijete ve smíšeném manželství s Češkou. Kde jste se ale seznámili? V Peru, v Čechách, nebo v Belgii?
„Moje žena pochází z Rotavy a před lety studovala a pracovala v Bruselu. I ona je ze sportovní rodiny a díky sportu jsme se také seznámili. Svatbu jsme měli na hradě Lokti, ale žijeme v Bruselu. Máme čtyřletého syna a také on se už zúčastnil závodů, které pro nejmenší pořádal AK Sokolov.“

Pro vytrvalce vám v osmadvaceti začíná ideální věk. Jaké máte před sebou cíle?
„Mým cílem je v první řadě zviditelnění mé vlasti. Běhám závody po celé Evropě a doufám, že mohu sloužit jako příklad mladým v celém Peru, že díky sportu mohou být úspěšní i v životě. V Nazca moje rodina podporuje atletický klub a každoročně přivážíme mladým atletům boty a oblečení. Zároveň je naším cílem vybudovat v Nazca atletický stadion s tartanovým povrchem.“