Místo centrálních dvou kurtů zeje hluboká jáma, kterou postupně vyplní drenážní trubky, makadam, škvára a nakonec nová antuka. Hotovo musí být do konce prázdnin, aby se na novém povrchu mohly hrát už zápasy nadstavbové části extraligy se Žatcem.

„Generální rekonstrukce dvorců byla už opravdu nutná, ostatně sloužily rovných třicet let. Stavěli jsme je tenkrát v roce 1978 svépomocí, abychom měli kde hrát. Do té doby jsme hráli domácí mistráky na cizích hřištích, většinou ve Varech na Slovanu, a trénovali jsme na hřišťátku u tehdejší Dřevony. Byla to vůbec první akce našeho oddílu a podílelo se na ní sedm lidí. Franta Veselý, Honza a Jirka Dutkové, Míra Fuksa, Dugin Danč, dneska už nežijící Míla Bořek a samozřejmě já,“ vzpomíná na stavbu, která změnila tvář sportovního areálu v Doubí dnešní prezident SK Liapor Witte Vladimír Hlavatý.

Dvorce, na kterých se začalo hrát v roce 1979, přitom změnily nejenom tvář areálu, ale v důsledku toho i celého karlovarského nohejbalu.

Doubský oddíl, který koncem 70. let hrál okresní soutěž, se na nich propracoval do nejvyšších výkonnostních pater. V roce 1994 prolomil SK Liapor jako vůbec první ´venkovský´ oddíl pražskou hegemonii a po vítězství v extralize se poprvé stal se klubovým mistrem České republiky.

Těch titulů se v Doubí dodnes slavilo celkem šest a do klubové pokladnice navíc přibývají rok co rok další a další tituly z individuálních mistrovství republiky, Evropy i světa.

Rekonstrukcí dvorců vyvrcholí několikaletá stavební činnost, která od roku 2001 obohatila areál o klubovnu, šatny se sprchami a WC, volejbalový a dva tenisové dvorce, osvětlení hrací plochy, tribunu pro diváky a další vymoženosti.

V areálu, který je majetkem města Karlovy Vary, bylo za tu dobu z městské kasy proinvestováno kolem pěti milionů, hodnota hotového díla je ale díky dalším investicím oddílu a brigádnické práci nohejbalistů nejméně dvakrát tak velká.