Po ranním probuzení jsem věděl, že to bude hodně těžký závod. Pršelo a teploměr ukazoval jen deset stupňů. Navíc to nevypadalo na to, že by mohlo přestat pršet.

Na závod s námi jel dodávkou Master Ling (místní duchovní, kamarád malajské babičky), z kterého už při pohledu šla energie, kterou jsem notně před závodem potřeboval.

V centru jsme se setkali s Radkem, Přémou a panem Seidlem, všichni vypadali spokojeně a společně jsme se těšili na start závodu. Byla veliká zima a až do poslední chvíle jsme měli boty, rukavice a čepice, které jsme až těsně před startem zahodili. Start byl pro mne stejný jako v Lisabonu (trochu mne překvapil). Odstartoval jsem dobře a chvíli jsem byl i vepředu. Následně jsem však byl nekompromisně stáhnut soupeři a musel jsem se opět propracovávat vpřed.

Plavání bylo dlouhé, moc dlouhé. Navíc mi byla zima a tak jsem se ve vodě plácal jak jsem mohl. Z vody jsem vylézal kolem 40. místa. I přes dlouhý výběh se mi nepodařilo sundat neopren a ke kolu jsem přiběhl zmrzlý s ještě jednou rukou v neoprenu. Doufal jsem, že to sjedu a tak jsem zabral, dojel jsem balík a uklidnil se (asi po 4 km se mi podařilo konečně narvat zmrzlou nohu do boty). Tam jsme poprvé viděl i Radka, ale nikdo nic neříkal.

Kolo bylo rychlé, nic jsem neviděl a bylo velké nebezpečí pádu. I přesto se mi jelo moc dobře a těšil jsem se na běh. Do kopce jsem si vždycky zrychlil abych se trochu zahřál, ještě že jsem měl návleky na ruce a byla mi zima jen na nohy.

Velká tlačenka byla při nájezdu do depa, seskakoval jsem asi ve 30 km/h a několik kluků hned vráželo do mne. Naštěstí z obou stran tak se to trochu vyrovnalo a nepopadalo to.

Velkým problémem pak bylo sundání helmy a nasazená bota. Necítil jsem ruce.

Vybíhal jsem dobře vepředu a snažil jsem se chytit tempo. Nohy jsem měl ale hodně ztuhlé a skoro jsem nevyběhl první kopec. I přesto mám z běhu velkou radost. Dlouho jsem se pohyboval mezi nejlepšími běžci našeho balíku. Snažil jsem se ještě posunout dopředu, zavřel jsem oči a šel na krev.

V cíli to bylo konečné 23. místo a spokojenost. Radek doběhl kousek za mnou na 29. místě. Zbytek výpravy vypadá dobře, až na Filipa, který je trochu nemocný. Teď si dáme teplou sprchu a jedeme na pořádnou večeři do svatostánku Master Linga. Na závěr bych chtěl poděkovat trenérovi, rodině a všem co nám drželi palce. Byl to jeden z největších zážitků mého života.

do Čech zdraví Vojta Dědek
zvláštní zpravodaj Deníku