Přestože na jeho startu bylo více lidí, kteří by rokem narození mohli patřit mezi pamětníky prvního ročníku v roce 1977, nenašli jsme tu bohužel žádného.

Jednoho jubilanta, i když ´nekulatého´, jsme ale na startu nakonec přece jen objevili. Pětapadesátiletý Jiří Půda z Ostrova si tady do svého tréninkového deníku zapsal závod s pořadovým číslem 230.

„První ročník Běhu 17. listopadu jsem určitě neběžel, i když už samozřejmě patřím k pamětníkům. Poprvé jsem tady startoval v roce 1980, to byl 4. ročník a já byl v hlavní kategorii druhý, a podruhé v roce 1981, kdy jsem hlavní kategorii vyhrál,“ vzpomíná atlet, který od roku 1978 běhal národní ligu za karlovarský Start.

Po několikaletém přerušení aktivní sportovní kariéry, zaviněném dílem zraněními a dílem studiem, se vrátil na běžecké dráhy už jako veterán a opět slavil úspěchy.

„Na domácích tratích jsem ve veteránských kategoriích dvakrát vyhrál mistrovství republiky, v roce 1997 na 5 km a rok nato na 3 km v hale. Největším úspěchem pak bylo 5. místo na Mistrovství Evropy veteránů v krosu v roce 2003,“ vypočítává Jiří Půda a dodává: „Snad to nikdo nebude brát jako vytahování.“

Díky svému zaměstnání jako projektant ve výrobě trolejbusů se dostal i do zámoří a díky tomu má na svém kontě i šest startů v USA. „V roce 2002 jsm vyhrál dva závody veteránů nad 50 v Daytonu, v roce 2003 jsem byl 1. a 2. v Baltimore a vyhrál jsem závod poblíž San Franciska, kde jsem pak byl rok nato třetí,“ vzpomíná na americké úspěchy běžec, který jak může, závodí i doma v Ostrově. „Co se týká Běhu 17. listopadu, tak jako veterán jsem tady v roce 1993 doběhl druhý mezi muži nad 40 a na bedně jsem byl také v letech 1995 a 1997.“ V jubilejním 30. ročníku byl ve velice silně obsazené kategorii mužů nad 40 let osmý a týden nato se blýskl pěkným druhým místem ve své kategorii nad 50 na Karlovarském krosu.

„Při náročné sedavé práci je pro mě běh doslova balzám a velký koníček, a výsledky ještě také docela ujdou,“ dodává ke svému běžeckému životopisu Jiří Půda.