Hráčka, která kvůli zranění Chloe Wells i Elišky Mircové „spadla“ na rozehru, byla vidět, i když se s novým postem na začátku ještě sžívala. Série tří trojek byla nakonec jen takovým malým bonusem. „Asi tam už zůstane,“ smál se po vítězném duelu o bronz se Slavií Praha kouč Daniel Kurucz.

Jordan, vy jste tady v Česku poměrně krátkou dobu, jak se vám tu zatím líbí?

Líbí se mi tu hodně, viděla jsem tu spoustu věcí, v Praze jsem byla už tak desetkrát (smích). Nymburk je moc fajn, navštívila jsem tam hodně restaurací a jídlo tu je opravdu dobré, lidé jsou skvělí. Mám hodně ráda svoje spoluhráčky, přivítaly mě tu skvěle a máme to skvěle rozjeté, takže se mi tu líbí.

Hrajete zápasy jak v Nymburce, tak v Karlových Varech. Které město se vám líbí víc?

No, asi mám o maličko radši Karlovy Vary (smích). Hala je skvělá, fanoušci jsou moc milí a spousta jich nás přišla podpořit. Takže o trošku víc se mi líbí tady, ale Nymburk je taky rozhodně úžasné město.

Proč jste si vybrala zrovna Česko?

Slyšela jsem o něm spoustu hezkých věcí, že tu je kvalitní soutěž, a taky o týmu i trenérech. Takže si myslím, že si dobře sedneme.

Máte nějaké problémy s komunikací se spoluhráčkami, nějaká jazyková bariéra?

Rozhodně ne. Mám tu spoustu spoluhráček, které jsou bilingvální, mluví oběma jazyky, takže mi vždycky přeloží, co říká trenér nebo ostatní spoluhráčky. Je tu skvělá komunikace, takže to určitě není žádný problém.

Vy ale nejste jedinou Američankou v týmu, jak vycházíte s ostatními hráčkami z USA?

(smích) Zbožňuju je. Když jsem přišla, byly tu už Chloe (Wells) a Ashley (Paris) a ty mě přivítaly s otevřenou náručí. Kristi přišla hned po mně a je to skvělé, už jsme taková rodina.

Znáte už nějaká česká slova?

Ne, ale snažím se je naučit (smích).

Kdybyste měla srovnat basketbal v Americe a v Česku, který vám sedí víc?

To je celkem těžké porovnat, protože to jsou dva úplně jiné styly. Češi hrají trochu více technicky, padá spousta trojek, ale stále hrají agresivně a rozhodčí pískají jiné věci. Takže nedokážu úplně vypíchnout, co se mi líbí víc, taky je to můj první rok tady, takže jsem to ještě nestihla poznat. Ale líbí se mi tu (úsměv).

Kde jste basketbalově vyrostla?

V Portlandu v Oregonu, takže pocházím tisíce a tisíce mil odsud ze Západního pobřeží.

A jaké máte na něj vzpomínky?

Pořád tam prší, zhruba jako dnes tady, takže jsem si s sebou asi ten déšť vzala (v den zápasů o medaile postihl Karlovy Vary silný déšť, pozn. red.).

Vaše rodina také hodně hraje basketbal, co byste nám o nich prozradila?

Jak jste říkal, hodně členů mojí rodiny hrálo basketbal – moje mamka, teta, strejda, taťka, starší sestra, starší bratr… Takže jsem hodně sledovala basketbal, když jsem vyrůstala. Snažím se nést rodinný odkaz a zachovávat tradici, reprezentovat mou rodinu.

Takže jste asi neměla moc na výběr s kariérou…

Přesně tak, rovnou mě hodili do basketbalu (smích).

Měla jste tedy i velkou podporu ve své kariéře od rodiny?

Ano, rozhodně.

Jaký je pro vás zatím nejlepší moment v basketbalovém životě?

Dnešek byl dost výborný, nemyslím si, že jsem někdy předtím trefila v zápase trojku, takže dnešek by mohl být docela vysoko v žebříčku (úsměv).

A co třeba možnost hrát v WNBA, kam jste byla draftována před dvěma lety?

A jo, to bylo taky celkem fajn (smích).

Plánujete, že byste tam šla hrát?

Určitě, hodně na sobě pracuji, abych se tam vrátila.

Jak byste zhodnotila dosavadní sezonu?

Bylo to celkem náročné, musela jsem se tady přizpůsobit. Ale jsem tu už měsíc, takže si myslím, že to můžeme pořádně rozjet a vyhrávat.

Po dnešku máte na krku bronzovou medaili, máte z toho radost?

To rozhodně (smích). Je to vlastně poprvé v mojí kariéře, kdy hraji v Evropě, takže bude skvělé vracet se domů s medailí.

A nějaké plány do budoucna?

Pracovat a dostat se zpět do WNBA, ale také hrát v Evropě tak dlouho, jak jen budu moct, a doufám, že se sem zase někdy vrátím.

David Sokol