Ten totiž na stará kolena pokračuje ve šlépějích svého otce, který zasvětil svůj život nejen řezničině, ale také řeckořímskému zápasu.

„Pro mě to byla určitá výzva,“ narážel Boris Hostýnek na návrat na žíněnku v pokročilém věku, když v současné době hájí barvy nejdecké Jiskry, oddílu řeckořímského zápasu.

„Já jsem prakticky začal sportovat ve třetí třídě, jako všichni jsem začínal fotbalem. Poté mě otec zavedl do tělocvičny v Ostrově a přihlásil mě na řeckořímský zápas, když sám tento sport dělal, ale vydržel jsem u toho jen rok,“ vzpomínal na své sportovní začátky hroznětínský rodák.

„Pak jsem přesedlal na tenis, hrál jsem za hroznětínskou Olympii a posléze za karlovarskou Lokomotivu,“ prozradil své další sportovní kroky, které vedly nejprve do jeho rodiště Hroznětína.

Jenže posléze jeho sportovní kariéru na nějakou chvíli zbrzdilo v ten čas povinné rukování. „Na pořad přišla vojna, takže sport musel trochu stranou, ale absolvoval jsem kurz střelec operátor a poté okusil výcvik pěší jednotky pro boj stylu záchrana rukojmích a budování opevnění a také jsem se zúčastnil v Anglii cvičení eastern harier,“ přiblížil náplň vojenského drilu, který během jednoho roku absolvoval.

„Jsem vyučen řezníkem uzenářem stejně jako otec. Celý život mě pronásledovala myšlenka vrátit se k zápasu ale pak přišla rodina, závazky a patnáct let práce v zahraničí jako řezník, prošel jsem Německo, Švédsko, Anglii a Belgii,“ vypočítával zápasník.

„To jsem jezdil akorát patnáct až sto kilometrů na kole, ale jak kdy,“ přiznával Hostýnek, který svou postavou budí nejen u soupeřů velký respekt. Pak ale přišel návrat do rodné země a s tím i naplnění myšlenky najet do řeckořímských kolejí.

„Volba byla jasná, hurá do tělocvičny v Nejdku, proč? Potkal jsem v Abertamech malého kluka, že prý dělá zápas v Nejdku. Jel jsem tam, styděl se a měl strach. Stál před tělocvičnou a chtěl odjet, ale vytrval jsem a prvního dospělého jsem pozdravil a zeptal: Prosím vás, berete do zápasu i starší?, a on říká: Kolik je synovi? Myslím mě, zněla má odpověď. Teď již z toho mají kluci srandu a prý tipovali, že dlouho nevydržím,“ s úsměvem vzpomíná na oprášení zápasnického hávu Hostýnek.

Právě před jedenácti lety dal Hostýnek vale rodnému Hroznětínu, když podlehl kouzlu Abertam, kde v současné době žije. Ctižádostivost, odhodlání a také tvrdohlavost. To byly aspekty, které abertamskému chlapákovi pomohly v návratu na žíněnku. „Pro mě to byla především výzva. Za sebe říkám, že jsem se určitě posunul vpřed. Je to ale těžké, přizpůsobit práci, jelikož vstávám ve tři ráno a rozvážím zboží a poté vyrábím maso a výrobky, jsem zastánce kvalitních výrobků dle starých receptur. Končím plus minus ve dvě hodiny odpoledne, ale musím se věnovat i rodině,“ vysvětloval Hostýnek.

Sám ví, že pokud si jde za svým snem, musí tomu něco obětovat. „Můj tréninkový týden: pondělí volno, úterý tělocvična, středa výběh, cca pětikilometrový okruh, k tomu přítahy, kliky, výběh schodů, někdy tělocvična, podle přípravy na blížící se zápas. Čtvrtek běh, kliky, pátek tělocvična, sobota, neděle běh,“ odtajnil svůj tréninkový plán Hostýnek.

Sám ale ví, že jeho velkým nepřítelem je věk. „Beru to jako výzvu a samozřejmě určité omezení mám kvůli věku, ale mám víru, že to dám,“ poukázal Hostýnek. Ten už má za sebou i některé zápasy, které snesly vesměs měřítko republikové.

„Zápasy jsem měl zatím tři, které byly v rámci mistrovství republiky. Letos v Třinci jedna výhra, ale jen proto, že se soupeř zranil v předchozím zápase, a dvě prohry na lopatky,“ ohlédl se za svými vystoupeními nejdecký zápasník.

Právě v Třinci musel Hostýnek bojovat nejen se soupeři, ale také zraněným ramenem. „Tři dny před mistrovstvím jsem se při tréninku zranil a skončil na pohotovosti a doteď se ještě léčím. Dva dny před mistrovstvím jsem ještě nezvedl ruku, mazal rameno vším možným, ale hnala mě touha. Na žíněnce to však kvůli zranění nešlo moc dobře,“ vracel se ke zranění Hostýnek.

Ten však má ve své budoucnosti v roli zápasníka jasno. „Stále je co zlepšovat, proto musím stále na sobě makat, a až přijde další zápas, budu připraven. Těším se na první výhru, můj sen je vyhrát mistrovství republiky,“ dodal závěrem své přání Hostýnek.