Karlovarský šampionát byl v prvé řadě těžký. ´Zásluhu´ na tom má nepřízeň počasí, která jej zasáhla v podobě opakovaných bouřek. Venkovní areál tak učinila nezpůsobilým a přes snahu pořadatelů bylo jasné, že přesun do haly hráče i diváky nemine. Kdo se dokázal vyrovnat s rozdílnými prostředími venkovního areálu a haly, uspěl. Přítomná Česká televize, která svou účast „trefila“ přesně do běsnění živlů, tak ve svém vyhrazeném čase měla problém vůbec něco natočit.

Zajímavý byl šampionát i tím, jak dobře si vedli někteří hráči téměř nebo již dosaženého veteránského věku. Zlato na krku 41letého Kubína, bronz v rukou 39letého Rezka, a také čtvrtí 38letý Bláha s jen o něco mladšími Veselým a Knopem – to prokazovalo, že za nestandardních podmínek se zkušenosti hodí. Nejlepším hráčem šampionátu se stal po zásluze mladý karlovarský smečař a blokař Jan Vanke. Na jeho útočné ´koule´ i aktivní blok nevyzrál nikdo. Precizní mezihru však předvedli i jeho spoluhráči Kubín a Kokštein. Semifinále i finále v jejich podání bylo až příliš jasnou záležitostí. Modřice však smutnit nemusí, v improvizované sestavě získaly stříbro, a to se cení.

O Pelikánových kvalitách není třeba hovořit a Skřejpek i mladý Pospíšil prokázali, že jejich překvapivé úspěchy z Poháru ČNS nebyly zase až tak náhodné. Bronz v rukou hráčů Sokola Břve bude jistě motivační vzpruhou nováčka extraligy. Nestárnoucí Rezek jednorázovky umí a Gebel s Chytrou se jeho dirigentské taktovce bez problémů podřídili. Součástí akce bylo i loučení prezidenta ČNS, Karlovaráka Gerharda Knopa, který prokázal, že kromě funkcionaření mu stále dobře jde i hra a se svými bývalými spoluhráči uhrál čtvrté místo.

Co další? Nedávní sběratelé trojkových titulů z Čakovic se do medailových bojů neprobojovali ani jednou trojicí, naopak se nečekala vysoká umístění prvoligových nováčků z Čelákovic a Bělé. Řada trojic podávala nevyrovnané výkony, o čemž svědčí i výsledky osmifinále, kde tři ze čtyř zápasů byly debakly. Velký dojem v domácím prostředí udělala na přítomné i další mladá karlovarská trojice, bratři Medkové s Kolaříkem.

Ze skupiny postoupili na úkor extraligového Děčína a stop jim v ´bratrovražedném boji´ vystavila až Vankeho ´zlatá´ sestava Liaporu. Ne vše se povede, záporem bylo mizerné osvětlení haly a diskvalifikace obhájců ze Šacungu pro pozdní příjezd. Zajímavostí byla určitě i účast terénních komisařů z Antidopingového výboru ČR, kteří provedli u vybraných finalistů odběry vzorků.