Definitivní tečku za reprezentací udělal při domácím mistrovství světa, při kterém se rozloučil s bezmála dvacet let trvající kariérou v reprezentačním dresu stříbrem. Nejen o tom jsme si s karlovarským nohejbalistou povídali.

Honzo, Českou republiku jste reprezentoval prakticky již od osmnácti let, to je poměrně dlouhá doba…

Když se takto položí otázka, určitě si člověk přehraje celou tu minulost a skutečně se jedná o téměř 20 let, kdy jsem se pohyboval v širším či užším kádru českého národního týmu. Ale po pravdě musím říct, že v tomto případě je čas opravdu natolik relativní veličinou, že mi to vše momentálně přijde jako několik let, nikoliv téměř dvě desetiletí.

Vzpomenete si vůbec, s kým jste se v týmu poprvé setkal?

Určitě si vzpomínám, že když jsem byl prvně nominován do širšího kádru národního týmu České republiky, přecházel jsem z juniorské kategorie, potkal jsem se na jednom kurtu s takovými velikány a ikonami nohejbalu, jako je Karel Bláha, Jiří Dvořák, Josef Tirpák, ale taky Vilém Ungerman apod. Pro mě to bylo celkem nepředstavitelné, hrát po boku svých vzorů. Ale jsem rád, že jsem tuhle generaci potkal jak ve svém mateřském klubu v Karlových Varech, tak i na soustředění českého národního týmu.

Během vaší reprezentační éry jste dosáhl se svými spoluhráči na několik velkých úspěchů, který je ale pro vás osobně ten největší?

Je těžké vybrat jeden úspěch, protože mám obrovský zážitek z Brna 2016, kde jsme vyhráli MS před skvělou diváckou kulisou, v Kluži 2018 se nám zase povedlo historicky poprvé získat všechny zlaté medaile z MS v jednotlivých disciplínách. Asi tyto dva turnaje a úžasné výsledky mi utkvěly v mé mysli nejvíce.

Vy jste ukončil na nedávno skončeném mistrovství světa reprezentační kariéru. Můžete prozradit, proč se tak stalo?

Vlastně ve mně tohle rozhodnutí poměrně dlouho uzrávalo a činil jsem ho s plným vědomím. Na poslední šampionát jsem čekal 4 roky, neboť byl stále odkládán z důvodu koronavirové pandemie. Svoji kariéru jsem chtěl zakončit na domácí půdě před nejlepším publikem na světě. Můj zdravotní stav už taky není úplně stoprocentní, a i když se snažím na sobě stále pracovat, je to čím dál tím těžší, své tělo optimálně nastavit. Jedním z hlavních faktorů je i rodina, které se chci nyní více věnovat.

Fotogalerie: Reprezentaci dal Vanke vale. Ještě by rád titul s Vary

Nepřišla po vašem ohlášení o ukončení reprezentační kariéry ze strany činovníků z Českého nohejbalového svazu nějaká nabídka právě u reprezentačního týmu?

Nechci prozrazovat nic konkrétního, ale nějaká nabídka přišla. Zatím si potřebuji spíše urovnat myšlenky, i když v tuto chvíli nemám v plánu jedno hned vyplňovat druhým.

Určitě to pro vás bylo velké loučení, navíc v domácím prostředí. Škoda jen, že nedostalo zlatou tečku?

Bylo to velké loučení, to, co předvedli diváci v hale O2 Universum, bylo něco neskutečného, taková divácká kulisa je pro nohejbal nepředstavitelná. Všichni jsme si to moc užívali a já osobně úplně, protože jsem věděl, že tohle bude naposledy. Jsem rád, že jsem tam měl svou rodinu a kamarády. Že mě mohli vidět hrát moji kluci, a když celá hala skanduje vaše jméno, chce se vám brečet a křičet v jeden moment. Zlatá tečka by byla jistě fajn a všichni z týmu, stejně jako diváci, si ji moc přáli. Ačkoliv my jsme si ji na krk nepověsili, měli ji na krku všichni ti diváci, kteří vyhráli na plné čáře. Ještě bych vzdal velký dík a obdiv organizátorům, kteří odvedli obrovský kus práce.

Po konci v reprezentaci budete pokračovat v klubové kariéře SK Liapor…

Rád bych pokračoval na klubové úrovni. Nechci mít už dominantní roli a budu určitě upřednostňovat mládí. Jsem zastáncem toho, že jak v reprezentaci, tak v klubu musí existovat přirozená kontinuita a nesmí to být na úkor toho, že se cítí být starší hráč ještě subjektivně mladý. Budu určitě plnit tu roli, kterou pro mě bude mít trenér, ale s vědomím toho, že chci upřednostnit a dát prostor novým tvářím v klubu.

Jak dlouho plánujete ještě rozdávat nohejbalovou radost, co se týče extraligy?

Všechno se bude odvíjet od zdraví, výkonnosti a také rodinného a pracovního vytížení. Věřím tomu, že ještě pár let se na nohejbalových kurtech pohybovat budu.

Je ještě nějaký sen, který byste si rád splnil?

Jako aktivní hráč jsem si splnil všechny své sny. Rád bych se ještě dožil mistrovského titulu se svým domovským klubem v Karlových Varech a mladými nastupujícími hráči, kde já už budu matador a uvidím, jak mládí nahradilo naši generaci. Mým velkým snem je, aby se nohejbal v našem městě stále držel na kvalitní úrovni a na té mezinárodní měl silnější pozici mezi ostatními sporty. Chtěl bych se v budoucnu angažovat i na mezinárodním poli, kde chci aktivně přispět k tomu, aby měl nohejbal takovou pozici, jakou si bezesporu zaslouží.