Kraslice - Občas proskočí ze sportovního světa nějaký „vtípek“ ohledně počítačových her, jako ten, ve kterém jeden hokejista na mistrovství světa vysvětloval, že se nemusí se svými novými spoluhráči sehrávat, že s nimi už hrál právě v počítačové hře.
Jenže…
Pokud odstraníme podobné zlehčování, přípravu ve virtuálním světě používají například speciální jednotky americké armády a nedávno její přínos potvrdili i vědci. Své o tom ví člověk, který s pomocí simulátoru dokráčel až k angažmá v profesionálním závodním týmu, na skutečných závodních okruzích. A tam posbíral hned několik úspěchů. Seznamte se: Petr Lisa.

Automobilový závodník Petr LisaPetře, na simulátorech jen nejezdíte, ale také je vyrábíte. Můžete přiblížit, jak jste se k nim vlastně dostal?
K simulátorům jsem se dostal poté, co jsem aktivně ukončil kariéru vrcholového sportovce v Dukle Praha (cyklistika), kde jsem jezdil taktéž dlouhou dobu v reprezentaci České republiky. Po skončení kariéry jsem se věnoval počítačům a začal jsem hrát hry. Vždy mě fascinovaly motokáry a motorsport, ale nebyly na to finanční prostředky. Začal jsem proto hrát na počítači závodní hry a postupně jsem začal jezdit online závody po internetu. Postupně jsem se tomu začal víc a víc věnovat a stal jsem se také několikanásobným mistrem ČR v simracingu na rFactoru. Dále jsem jezdil světovou ligu v iRacingu, kde jsem patřil k pěti nejlepším na světě v dané sérii. Postupně jsem si nakupoval lepší hardware a chtěl jsem si vytvořit co nejvěrnější závodní simulátor. To se mi částečně povedlo a dnes vzpomínám na to, jak jsem byl v americké televizi, kde ukazovali, co jsem si doma vytvořil za závodní kokpit. Tehdy mě napadla myšlenka, že nic takového v podobné cenové relaci není a mohl bych začít simulátory vyrábět a prodávat. Na trhu byly jen za desítky milionů anebo obyčejné playseaty. Tehdy jsem virtuálně závodil také proti Pavlovi Dykovi, se kterým jsme si vyměňovali poznatky o hardwaru, co měl on a já. Věděl jsem, že k sobě potřebuji někoho technicky zdatného, a to byl právě Pavel. Já jsem se zase věnoval počítačům, takže jsme vytvořili takovou dvojku. Dali jsme to spolu dohromady, a tak vznikla firma MOTORSPORT SIMULATOR.

Jak jste se dostal následně k motorsportu? Koho to napadlo a kde jste začínal?
Napadlo to samozřejmě mě, protože jsem stále snil o tom, že jednou budu také závodním jezdcem, a dělal jsem vše pro to, aby se tak stalo. Poprvé k motorsportu, když nepočítám občasné závody na motokárách, jsem se dostal vloni, když jsem si zakoupil vůz Caterham, který jsem upravil na vrchy a zúčastnil jsem se několika závodů do vrchu. První závod byl Triola Cup a následně jsem jezdil při MČR Českou trofej. Zúčastnil jsem se také legendárního závodu ECCE HOMO, kde jsem obsadil v České trofeji první místo. Startoval jsem rovněž ve dvou závodech Caterhamů SMRC EUROCUP, kde jsem obsadil druhé a čtvrté místo. Rok poté jsem dostal možnost testovat vůz Norma 20 FC českého týmu NUTREND racing. Při těchto testech jsem překvapil a byl jsem osloven, zda bych nechtěl jezdit v jejich barvách.

Hlavní sídlo firmy máte v Kraslicích, kam až se vaše simulátory zatím dostaly?
V Kraslicích se nám podařilo zrekonstruovat zakoupenou halu a momentálně tam máme výrobní prostory, showroom a kancelář. Hala má 600 m2, takže zatím nám to na výrobu dostačuje. Dále jsme otevřeli showroom v Rusku, Francii, Německu, Polsku, Slovensku a nově v Norsku. Jinak se dá říct, že prakticky po celém světě. Nejdál, kam jsme se dostali, je asi zakázka pro Toyota Racing team v Thajsku. Také jsme byli pozváni na Velkou cenu Abu Dhabi. Tam si náš simulátor mohli vyzkoušet ti nejbohatší šejkové přímo nad startovním roštem formule 1.

Jak se dostane rodák z Krušných hor k dráhové cyklistice, kde jste mimochodem nehrál zrovna „druhé housle“?
Jako kluk jsem závodně běhal a pak mě táta přivedl na závod do vrchu v Kraslicích, kde jsem startoval na obyčejném kole a porazil závodníky, kteří se tomu věnovali. Tak jsem začal jezdit za TJ Jiskra Nejdek, a když jsem se stal mistrem západních Čech v silniční cyklistice, tak mě oslovila Dukla Praha. Pak přišly na řadu tituly na mistrovství České republiky, dva české rekordy a také jsem byl několikrát na mistrovství světa v dráhové cyklistice, kde jsem obsadil třikrát čtvrté místo ve stíhacím závodě.

Pojďme zpátky k volantu, jestli se to tak dá říct. Neměl jste problém s přechodem ze simulátoru na skutečný „závodní“ vůz? Neměl jste strach? Přeci jen simulátor je simulátor a nehrozí tam zranění.
Tak samozřejmě, asi jako každý závodní jezdec mám strach před závodem, ale jak si nasadím přilbu, něco se ve mně přepne, potom už strach nemám a maximálně se koncentruji na závod.

V čem vidíte největší rozdíl mezi simulátorem a skutečnou jízdou „venku“?
Co se týče simulátorů, tak jsou už na takové úrovni, že se strašně smazává rozdíl mezi reálem a virtuálem. Jediná věc, co dnes v simulátoru chybí, jsou „géčka“. Ale jinak musím konstatovat, že vše ostatní je plus minus stejné. Za mě je to nejlepší a nejlevnější příprava pro motorsport. Na ta géčka se musím fyzicky připravit jak v posilovně, tak kondičním tréninkem.

Poznámka: „Géčko“ je přetížení, které působí na tělo člověka vyjádřené jednotkou „g“ podle gravitace. V autech měříme g např. v zatáčkách anebo právě při zrychlení či zpomalení. V autě, ve kterém jezdím, dosahujeme přetížení až ke třem g, a když si k tomu přidáte teplotu ve voze až k 70 stupňům, je to opravdu fyzicky i psychicky náročné. Proto nesmím vynechat přes zimu fyzickou přípravu, jinak v autě nevydržíte jezdit konstantní časy po celou dobu závodu.

Simulátor vám tedy asi pořádně v přípravě na premiérovou sezonu pomohl…
Strašně moc! To bylo gró mojí přípravy. Pokud bych na něm nenakroutil spousty hodin, tak bych asi nebyl tam, kde jsem teď. Trénink ve skutečném voze dvakrát 25 minut před závodem je krátký a není v něm moc prostoru naučit se do posledního detailu trať. Řeším při něm již hlavně auto, abych se s ním sžil. Trať ale musím znát úplně perfektně, což by se bez simulátoru nedalo. Automobilový závodník Petr Lisa

S jakým autem jste tuto sezonu jezdil a jaký je váš hlavní úspěch, kterého jste zatím dosáhl?
Ve FIA Central European Zone jsem startoval s prototypem vozu NORMA M30 LMP3, což je vůz hlavně pro vytrvalostní závody LEMANS series. Je to jediný exemplář u nás v České republice. Na závodech do vrchu jsem startoval v prototypu NORMA M20FC.
Co se týče největšího úspěchu, tak pokud nebudu počítat cyklistiku a simracing, určitě v motorsportu je to teď titul vicemistra ve FIA Central European Zone a titul mezinárodního mistra České republiky na okruzích. Ale za svůj největší úspěch považuji to, že jsem v Brně zajel s vozem LMP3 perfektní čas a dostal jsem se téměř na limit auta. To mě opravdu těší více než nějaké tituly. Také si velmi cením třetího místa na nejprestižnějším závodě do vrchu ECCE HOMO.

Jak se vaše účinkování v profi týmu odrazilo na vašem podnikání?
Všichni mě vesměs brali jako vynikajícího simracingového závodníka. Pochyby, jestli bych byl dobrý i v reálu, ale vždy byly. A já jsem moc rád, že jsem všem dokázal, že simulátorový závodník může být i lepší než ten reálný. Výsledky jasně dokázaly, že trénink na simulátoru dá strašně moc.

Co chystáte dál, jak bude vypadat další sezona?
Zatím nemohu říct nic konkrétního. Zvažujeme několik možností, ale vše bude hlavně záležet, jestli se mi podaří sehnat nějaké sponzory. Věřím, že já i náš team jim máme co nabídnout a můžeme je velmi podpořit v marketingu. Určitě bych chtěl jezdit dále okruhy, ale také divácky velmi atraktivní vrchy. Udělám maximum pro to, abych mohl příští sezonu stát na startu a bavit diváky, pro které jezdím. Řešíme ještě takový projekt, kde bychom chtěli trochu jinak přiblížit zákulisí motorsportu.