Máte dvě děti, dceru Petru a syna Michala, jak jste zvládala výchovu dvou uličníků?
Asi jsem měla na děti štěstí, žádná zlobidla to nebyla. Svůj elán a energii si Petra s Michalem vybili při sportování, povinnostech a v přírodě. Ráno byli nuceni vstávat už brzy, aby se dostali včas do školy. Často jsme je museli i vozit autem. Po škole následoval trénink, doma pak úkoly a učení na další den. I když „sportování" bylo nenucené a formou hry, na blbosti jim jednoduše nezbyl čas.

Starší Petra bojuje v současné době v Soči na své premiérové olympiádě. Jak vzpomínáte na její začátky?
Začátky? Poprvé se na lyže nebo spíše taková ta umělohmotná prkénka postavila krátce poté, co se naučila chodit. První opravdové lyže, které jsme jí pořídili, byly sjezdovky koupené na burze. Měla z nich takovou radost, že si je musela hned vyzkoušet v obýváku na koberci. To jí byly 2 roky. Asi ve čtyřech letech jsme Petru postavili na běžky. V létě samozřejmě na lyžích nejezdila, kolo je pro tuto část roku mnohem lepší. Procházky se psem, běh v lese a plavání také přinášely kýžené ovoce.

Bylo tedy pro Petru vždy sportem číslo jedna lyžování? Jak byste ji jako závodnici svými slovy popsala?
Asi bylo oběma dětem předurčeno být lyžaři, zázemí pro tento sport měly v podstatě kompletní. I tréninky byly vedeny tímto směrem. Ve věku kolem 9 -10 let jsme začali s Petrou, ale i s Michalem (v té době 6 – 7 let) objíždět závody MTB crosscountry. Později se oba dočkali titulu vicemistr ČR a zúčastnili se i několika olympiád dětí a mládeže, kdy reprezentovali náš kraj jak v běhu na lyžích, tak v crosscountry MTB. Jak bych Petru popsala? Petra si už od mala uvědomovala svůj cíl, tedy ne ten olympijský, ale vždy ten, který v danou chvíli chtěla dosáhnout. Ať už ve sportu nebo v jiných oblastech života.

Jak podporujete Petru na olympiádě, jste ve spojení? Máte nějakou radu, kterou jste dceři před závody dala?
Určitě jí držíme palce. Tato olympiáda je pro Petru teprve začátek její sportovní kariéry, nečekáme ani nějak závratné výsledky. Její chvíle snad teprve přijde, u běžců na lyžích je vrchol výkonnosti o něco později než ve 20 letech věku. S Petrou jsme ve spojení při každé akci, stejně tak nyní. V dnešní době to přeci není žádný problém. Rady do života Petra od nás již dostala, ale ty před závodem? Proto je tu trenér.

Přece jen se široká veřejnost dozví, kde leží Nové Hamry, kde je líheň výborných lyžařů. Jak to vnímáte s odstupem času vy?
Je pravda, že se počátky lyžování uskutečnily v Nových Hamrech, ale protože v Nových Hamrech nenajdete tratě vyhovujícího profilu, pravidelně a kvalitně udržované, museli jsme jezdit do Perninku, na Boží Dar a na tratě do Německa. Navíc je na Jahodové louce na Božím Daru „doma" LK Slovan Karlovy Vary, tedy oddíl lyžování, do kterého naše děti přestoupily z TJ Jiskra Nejdek. A jen pro úplnost, Nové Hamry neproslavila svou účastí na olympiádě jen Petra. Prvním novohamerským olympionikem je Pavel Janda, který se zúčastnil olympiády v Atlantě v roce 1996 ve vodním slalomu. Tehdy obsadil 20. místo.

Prakticky jste vychovali dva reprezentanty, což určitě nebylo nějak časově ani finančně lehké. Neměli jste někdy nutkání se vším praštit?
Ano, Petra je v reprezentačním družstvu žen a Michal byl zařazen do juniorské reprezentace. Běžecké lyžování není ani fotbal, ani hokej, ani tenis. Tady musíte přinášet čas i peníze, i když jsou oba v reprezentaci. Dá se říct, že vychovat dva takové lyžaře je zaměstnání na plný úvazek, ale zaměstnání krásné. Praštit s tím vším nemůžeme, na to už jsme se dostali moc daleko, proto o tom ani nepřemýšlíme. Kdybychom s tím praštili, znehodnotili bychom vše, čeho jsme při přípravě a výchově svých dětí dosáhli.

Přibalila jste Petře na její první olympiádu nějaký rodinný talisman?
Do letadla si bohužel mohla s sebou vzít jen 30 kg, takže pro ten pravý talisman nezbyla váha ani prostor. Celá rodina totiž vážíme asi 280 kg (i se psem a kocourem) .