„Nakonec z toho bylo páté místo, ale s přímým přenosem boje o bronz,“ popisoval Jan Kubíček v cíli své pocity po závodu, ve kterém pošilhával po evropském bronzu. Vše odstartovalo plavání, ve kterém triatlonisté zdolávali 1000 metrů. „S výstřelem jsem se vrhl do vody, hlavně ať mi nespadnou brýle,“ přidával obavy již s úsměvem Kubíček. „Plavání bylo jednokolové ve slepém rameni kanálu, byla to pořádná mela. Já to proto hrnul, co to dalo, abych neztratil kontakt s čelem.“

Po náročném plavání zamířili závodníci do depa, kde prohodili plavecké vybavení za to cyklistické. „Držel jsem se v kontaktu s letošním vítězem Xterra Kypr Rinaldim a ještě s jedním Italem. Ve stoupání lesem Rinaldi odpadl a druhý z Italů mě vystřídal na čele a ujal se tempa, když před námi to hasila asi osmičlenná grupa,“ připomněl dění na trase chodovský rodák. „Celkem tři kola brutální spartakiády,“ přiznával náročnost cyklistické části, která celkem měřila 23,4 km.

„Ve druhém kole jsme docvakli zbytek grupy. Nohy mi jely, pot se ze mě jen řinul, byl jsem pořád v červených číslech, ale kašlal jsem na to, ve hře byla medaile. Držel jsem šanci za pačesy a valil jsem to do depa,“ přiblížil Kubíček svou taktiku před rozhodujícím závěrečným během, během kterého zdolávali dva okruhy o délce 6,2 km. „Ital mi kousek poodběhl, ale v následným seběhu jsem chytil tempo, ale ve druhém kopci mě docvakl Serrieres. Hned jsem si vzpomněl, jak mě před dvěma roky oroštoval ve sprintu o stříbro, bylo to malé dejavu,“ poukazoval Kubíček.

Během běžecké části Kubíček společně se Serrieresem začali pomalu stahovat závodníky před sebou. „Kopec rozhodne, říkal jsem si. Gatiiho už jsme skoro měli, když jsme se na kopci spojili, ale po chvíli, metr po metru se mi oba borci vzdalovali a já už nebyl schopen odpovědi. Při výběhu z lesa jsem si říkal, že nejsou tak daleko a že to nekončí, tak jsem spurtoval, ale oni taky, takže nakonec i přes mohutný finiš jsem skončil na pátém místě,“ dodal k zisku pátého místa Kubíček.