Při terénním triatlonu se nenudíte, říká Klingorová

„Proč jsem se rozhodla zaměřit tuhle sezonu právě na terénní triatlon? To je jednoduché – xterra mi nabídla mimo spojení tří sportů v jeden, také větší pestrost a variabilitu. Plave se většinou v rybníce nebo řece, v tom není proti klasickému triatlonu moc velký rozdíl, zato v cyklistice a běhu. Zatímco na silnici většinou záleží na tom, s kým se svezete v balíku, a taktizovat se dá jen v kopcích, v terénu musí na kole každý makat sám za sebe, dost často i vzít kolo na ramena a běžet do příšerného kopce nebo schodů, musí si umět vybrat správnou stopu a spoustu dalších věcí. A podobné je to při běhu, prostě se při tom nenudíte,“ vysvětluje, co ji na terénním triatlonu láká, Irena Klingorová.

První velká překážka, která ji letos čekala, ale byla z jiné oblasti než sportovní. „V květnu mě čekala maturita a jako snad každý student jsem z ní měla respekt, tak trochu i strach, a proto jsem se na jaře věnovala více učení než tréninku. Nakonec jsem úspěšně odmaturovala a hned se vrhla do víru závodů,“ vrací se k začátku sezony triatlonistka, která si svůj první start odbyla v Praze na Xterra O2 Žluté lázně. „Po měsíci věnovaném učení to bylo doslova utrpení, byla jsem ráda, že jsem se do cíle vůbec nějak doplazila.“

Další xterra se jela opět v Praze, v Hostivaři, a už to bylo lepší: „Závodilo se na delších distancích a všechno bylo o poznání těžší, ale sedlo mi to. Vyšlo mi plavání, lezla jsem z vody jako první z žen, to všichni docela koukali! Taky kolo jsem zvládla bez pádu a nakonec i běh, i když mi na konci docela chyběly síly na výběhy kopců, kousla jsem se a doběhla.“

Splněný sen

Na svůj nejdůležitější závod letošní sezony se pak Irena připravovala na domácích tratích. Týden po Hostivaři to byla xterra v Chodově, hned den nato Chodovský bike a v součtu to dalo dvě vítězství mezi ženami. „A pak už tu byla Xterra Czech tour v Hluboké nad Vltavou, závod velice náročný nejen svou délkou, ale také podmínkami, za kterých se jel. O vodu nebyla nouze, bylo jí dokonce tolik, že nám plavání z rozvodněné Vltavy museli přesunout do sádkového rybníka, kolo se jelo na trati, kde se po vytrvalém dešti i jinak pevné lesní cestičky změnily v kašovitou hmotu, bláto jsem měla úplně všude. A také běh, i když jen v parku okolo zámku, byl po tom kole celkem náročný. Přestože jsem měla mockrát myšlenky, že to zabalím, nakonec jsem se do cíle dostala a tím jsem si splnila i svůj sen – kvalifikaci na Havaj!“

Že není pokaždé dobře, se ukázalo hned v příštím pohárovém závodě v Děčíně, kde se plavalo v rozvodněném Labi a k plavání to mělo dost daleko.

„Po proudu jsme plavali, ale proti proudu, který byl velice silný, jsme museli běžet po břehu, a to celé třikrát! Vůbec mi to nesedlo, ani kolo, hodně technické a kopcovité, ani běh, samé schody nahoru a po cestičkách dolů, do cíle jsem se nakonec nějak dostala, ale ten čas! No – ne pokaždé se daří…“

Zabloudila, ale vyhrála

Dařilo se naštěstí hned v dalším závodě, na mistrovství republiky v Xterra sprintu v Ostrově, i když i tady přišly problémy. „Zaskočil mě běh, měla jsem totiž z tréninku proběhnutou kratší trať, ale celkově to šlo. Do cíle jsem doběhla šestá mezi ženami a druhá z juniorek, výsledek tedy proti Děčínu výborný.“ A dařilo se i na populárním dalovickém Kiwi xterra triatlonu, který vyhrála: „Celkově jsem doběhla na 21. místě a na druhou ženu jsem měla náskok 5 minut. A to jsem při běhu zakufrovala a dala si navíc něco kolem 700 metrů!“

Namlsaná úspěchy na domácích tratích se pak karlovarská závodnice vydala na předposlední závod sezony Xterra Lipno se startem v Horní Plané. „Tady se závodilo na tratích vedoucích po území tří zemí a mě ze začátku trochu děsily distance – 800 m plavání, 44 km kolo a 7 km běh. Ale pak to šlo. Z vody jsem vylézala jako první žena, kolo a běh taky šly. Zachránily mě dvě občerstvovačky po cestě. Druhá část běhu byla v lese po šotolině, převážně do kopce, ale opět na sluníčku. V závěru jsem na cílové pásce vyhrála souboj s rakouskou závodnicí. Celou trať jsem zvládla za 2:59:30,2. Celkově z žen jsem dokončila na sedmém místě, třetí z Češek a první z juniorek.“

Symbolickou tečkou za sezonou pak byla Velká cena Sokolova, zařazená do série závodů Českého poháru v klasickém triatlonu.

„Počasí nebylo příliš vlídné, nejhorší byl silný vítr, který v kombinaci s mokrým dresem dělal z kola peklo. Naštěstí jsem jela v balíku s chlapy, mezi kterými jsem se před nejhoršími poryvy větru schovala. Běh pak byl už ale jen a jen na mně a bylo z toho krásné třetí místo v juniorkách,“ radovala se z úspěchu ve své původní disciplíně Irena Klingorová.

Vzhůru na Havaj

V závěru sezony se pak konečně dostavil i s napětím očekávaný úspěch z kategorie sportovní diplomacie. „Celé léto jsem se pokoušela sehnat peníze, abych mohla jet na mistrovství světa na Havaj. Oslovila jsem mailem, telefonicky nebo i osobně více než osmdesát firem a podnikatelů, dost dlouho to vypadalo bledě a mé nadšení z kvalifikace už pomalu opadávalo. Naštěstí se mi ale nakonec jedna z oslovených karlovarských firem ozvala a slíbila, že mou tréninkovou přípravu ke konci letošního roku a pro příští rok podpoří,“ dostala impuls do dalšího tréninku karlovarská triatlonistka.