Po úspěchu v Challengeru jste se zařadil mezi světovou elitu, Master Class, jak jste to vnímal?

Bylo to velmi příjemné překvapení a splnění dlouhodobého snažení a cíle zároveň. Předcházelo tomu ovšem patnáct let nesmírně tvrdé práce a příprav.

Navíc jste zamířil pod křídla týmu Projekt Spielberg, co pro vás tento krok znamenal?

Byla to pro mě velká pocta a zároveň velký závazek, hlavně pak do sezón následujících. Letos jsme se ještě rozkoukávali a měli období hájení, v příštím roce už rozhodně přitvrdíme na pilu.

Představil byste váš tým, který vás na premiérové cestě v Master Class doprovázel?

Největší oporou mi po celý rok byl rozhodně týmový manažer Martin Nepovím, bez jeho podpory a zkušeností by byl můj vstup velmi kostrbatý. On vždy věděl, kdy mě uklidnit a kdy naopak povzbudit. Opravdu si vážím jeho rozhodnutí jít do toho se mnou, neboť je časově velmi vytížen. Dále pak Andreas Kaufmann, týmový mechanik, který dříve pracoval pro Petera Besenyieho. V příštím roce nás bude v teamu o něco málo víc, ale kroky děláme postupně a rozvážně.

Prvním podnikem byl přelet do vzdáleného Abu Zabí, jak jste se na premiéru těšil, měl jste nějaký talisman pro štěstí a jak jste nakonec byl spokojen s výsledkem?

V Abu Zabí je to vždy velmi náročný závod, vysoké teploty, první závod sezóny, náročná logistika. Skok to byl mezi kategoriemi obrovský, nebylo moc času zvyknout si na letadlo, nový team, a navíc pak obrovská pouštní bouře, to vše prověřilo organizátory i náš team na sto procent. Bylo to takové úvodní rozlétnutí, nesoustředili jsme se vůbec na čas, spíše jsme ladili fungování teamu a letadla.

Pak už vás čekalo prakticky domácí představení, a to na okruhu Red Bul Ring v rakouském Spielbergu, o motivaci jste tak určitě měl postaráno?

Rakouský Red Bull Ring je pro mě legendární místo, vyhrál jsem zde v roce 2014 Challenger Cup, a tudíž mám na toto místo velmi dobré vzpomínky, navíc domácí podpora našeho týmu byla opravdu velká. Narazili jsme ale na Hannese Archa a ten zde letěl tradičně velmi dobře. Zkušenost nicméně k nezaplacení, hlavně pak přistání na cílové rovince mezi tribunami bylo opravdu velký zážitek.

Třetí díl Red Bull Air Race vás nasměroval do hodně vzdálené Chiby. Mohl byste nám přiblížit, jak vůbec funguje přeprava letounu. Vy jste si navíc připsal do seriálu premiérový bodový zisk, jak byste s odstupem času tento úspěch hodnotil?

Celou sezonu nás provázelo komplikované počasí a Chiba nebyla výjimkou. Po přesunu letounů, které probíhá vesměs letecky, nebo pokud je více času, lodní dopravou, jsme neměli moc času na trénink a i během závodu foukal poměrně silný vítr a viditelnost nebyla ideální. Neletěla se kvalifikace, tudíž jsme nastupovali na Matthiase Dolderera, pozdějšího mistra světa, ale i přes neporažení tohoto favorita jsme s velmi dobrým časem získali první body a to byla velká motivace. V Japonsku je samozřejmě jet-leg velmi silně cítit.

Poté se světová série přesunula do Budapešti, kde vás však trápilo nevyzpytatelné počasí, to je asi hlavní bod všech závodů. Nakonec se přece jen letělo, jak byste bilancoval svůj let?

Závod v Budapešti byl z pohledu počasí asi nejhorším závodem, nicméně povedlo se letět, a nebýt malé chybičky, postoupili bychom přes Matthiase Dolderera, na kterého jsme narazili podruhé v řadě. Vítr zde byl ovšem velmi silný a člověk musel maximálně improvizovat během letu v trati. Vše, co jsme naplánovali předem, bylo nakonec v trati zcela jinak.

Další závod jste absolvovali v anglickém Astonu, čímž se série přehoupla do své druhé poloviny. Navyšoval jste své nároky, a to účastí ve Round of 8…

Ano, v Ascotu jsme dokonce do Round of 8 postoupili s časem nejrychlejšího fastest loosera, nicméně poté technická komise vyhověla protestu jednoho amerického teamu a my byli diskvalifikováni za překročení otáček motoru o 6 z celkových 2.950. Byl to opravdu malý rozdíl, který nám nemohl a nedal žádnou výhodu oproti soupeřům, ale pravidla jsou neúprosná a bereme to jako daň nováčků. Při statickém startu totiž vše nastavíte na zemi, pak přidáte plný plyn a míříte do první branky. Nemáte tedy již prostor dívat se na přístroje. A my měli o něco málo stupňů studenější motor než v kvalifikaci, což způsobilo tento rozdíl. Malá chybička, ale stála nás hodně.

Velká podpora českých fanoušků pak zamířila do německého Lausitzringu, kde vám vytvořili, dá se říci, domácí podmínky. Jak si považujete takovou podporu českých fanoušků, kteří pronásledují Red Bull Air Race pomalu na všech zastávkách Master Class?

Je to nádherný pocit, vidět české vlajky během závodů na tribunách a cítit obrovskou podporu fanoušků, kteří za námi jezdí i do velmi exotických destinací. Hodně si vážím jejich přízně a v příští sezóně se budeme snažit je nezklamat.

Další dva závody vás nasměrovaly za velkou louži, tedy do USA, kde jste první absolvovali na okruhu Indianapolis, kde vám unikl postup, ale přidal jste do sbírky další dva body, přesto určitě zavládlo zklamání…

Zklamání je to pokaždé, pokud se nepovede postoupit. Tentokrát nám postup utekl o 14 setin sekundy, ale jinak jsme neletěli špatně a získali další dva body do celkového hodnocení za 9. místo.

Závěr Red Bull Air Race patřil hvězdnému Las Vegas, kde však pozlobil piloty nezkrotný vítr, když byl nakonec závod předčasně ukončen. Nebyla to ve vašem podání škoda, jelikož jste mohl získat více bodů?

V době, kdy byl závod přerušen, jsme poprvé v sezoně byli na postupovém místě, porazili jsme v Round of 14 matadora Nicolase Ivanoffa a drželi si třetí místo. Pokud by tedy dva zbývající piloti dolétali, skončili bychom nejhůře na pátém místě, což by znamenalo významný posun kupředu i v celkovém pořadí. Když to tak shrnu, té závodní smůly bylo poměrně hodně, ale na druhou stranu jsme nasbírali obrovské zkušenosti.

Red Bull Air Race 2016 zaslouženě ovládl s velkým bodovým náskokem německý pilot Matthias Dolderer, který se tak může pyšnit titulem šampiona, jak byste hodnotil z pozice konkurenta vystoupení Dolderera v právě skončené sezoně?

Titul si opravdu zasloužil, létal velmi rychle, ale hlavně stabilně. Až na drobné výjimky vždy letěl jeden z nejrychlejších časů, pravidelně se umisťoval na pódiu a jeho stroj fungoval bezchybně. V poli bylo hodně kandidátů na titul, ale nikdo z nich se nevyhnul významným chybám, což Matthiasovi hodně ulehčilo souboj o titul.

Vy jste z pozice nováčka nakonec bral 14. místo, bylo to pro vás zklamání, nebo jste s umístěním spokojený?

V prvním roce to je úděl asi každého. V novodobém šampionátu se nestalo, aby nováček skončil lépe než na posledním či předposledním místě, ale pokud by se například dolétal závod v Las Vegas, prolomili bychom toto pravidlo. To se ovšem nestalo, a tak nezbývá než čekat na další sezonu, kde si ovšem hodně věříme.

Určitě jste nabral v uplynulé sezoně hodně poznatků, ale jak teď naložíte s volným časem?

Maximum času teď věnuji fyzické přípravě a přípravě letounu, který je v současné době ve výrobních závodech v americké Oklahomě.

Kdy začnete s vaším týmem přípravu na další ročník a na co se především zaměříte, budete nastavovat jinak letadlo?

Přípravy již začaly v polovině sezony 2016, vše jsme směrovali na konec sezony, kde právě probíhá poměrně zásadní modifikace našeho letounu na nadcházející sezónu. Konkrétní změny jsou zatím tajemstvím, ale mohu říct, že jsou poměrně zásadní. Snažíme se mít letadlo na stejné úrovni jako konkurence a pevně věříme, že tento krok nás přiblíží.

Sice je ještě brzo, ale co byste popřál nejen fanouškům Red Bull Air Race do nového roku?

Hlavně pevné zdraví a rodinnou pohodu, bez těchto dvou věcí je život smutný a já bych bez těchto dvou věcí jen těžko závodil.